Březen 2010

Kráva

16. března 2010 v 15:37 | Dreezy |  Básničky
vow

Když je někdo kráva,
prostě mu to nedá,
pořád mele hubou,
a rez v trávě hledá,
nestačí mu zeleň,
jaká roste všude,
čučí do ní, doufá,
že z ní kráva taky bude.

Jenže tahle tráva,
jako roste všude,
nechce býti kráva,
co jí ale zbude,
když chce skrze louku,
když chce klíčit, růst,
musí zatnout, schovat ostří,
držet hubu, půst.

Ledové srdce

7. března 2010 v 20:41 | Dreezy |  Básničky
Inspirace obrázkem..

Srdce mé
už netepe,
je ledové
jako to Tvé
sněhem pohřbené
kamenem oděné.

Srdce mé,
dávno Tvé,
zemřelo s Tebou,
dlaně mě zebou,
ruka tvá už nehřeje,
úsměv tvůj nehladí.

Srdce mé,
tolik prázdnoty
po něm zbylo,
steskem vylo,
a klenoty těžké
ničemu nepomohou.

Neskutečná skutečnost

7. března 2010 v 20:38 | Dreezy |  Básničky
Soutěž Dokonči V. První dvě sloky tudíž nejsou mé.

Jeden vílí úsměv
a i arktické ledy tají.
Nádherný elfí zpěv
a jsme jako v ráji.

Let na dračím hřbetě
a ve vlasech vánek.
Krásně je v tomto světě,
kterého bránou je spánek.


Ty sic vidíš víly,
já sama je však znám,
právě v této chvíli,
ne sen, však život mám.

Život podobný snu,
vždyť žiji v Anaretu,
kde vždy zas užasnu
ze svého koštěletu.

Sestry mé jsou upíří,
můj drahý mocný mág,
co s bezprávím se nesmíří,
je to všechno tak..
Tak kouzelné a skutečné!
A svým způsobem sen..
Vše je vždycky dvojsečné!
Co je sen, co den?
Nevím, Tyl to vem!

Hladová touha

7. března 2010 v 20:34 | Dreezy
Soutěž Dokonči IV. První dvě sloky tedy nejsou mé.

Za okny déšť padá
a blesky protínají noční nebe.
Noc se i do domu vkrádá
a mě na zádech mráz zebe.

Šepot klouže spolu s tmou
po domě prázdném
a Ty se spolu se mnou
skrýváš se v tichu zrádném.


To ticho je zrádné tím,
jak nebezpečně jiskří,
já lačním a hladovím,
smysly mé se bystří,
a touha probouzí,
ta touha míti Tebe!
Jsme otroci pouzí
dnes bouřícího nebe.

A také proč se bránit?
Je to tak lákavé,
zranit se a pak chránit,
dotyky laskavé
naše těla pálí,
ta chtějí stále víc,
noc naše hříchy halí,
jsme zvířata, nic víc.

Zítra nebudem se znát,
a dnešek je jen jeden,
tak nesmíme se bát
být jeden druhým sveden.