Listopad 2009

Skvrna osudu

24. listopadu 2009 v 23:13 | Dreezy |  Básničky

Barevná skvrna inkoustu
podzimní barvy připomíná,
zajíce na houpačce, netopýra,
a pravý význam rozum stírá.

Mrazivá je barev řeč,
osudová, dá se říci,
ovšem jenom pro věřící..
A kam patřím já?

Na jednu stranu zmatená
a na jednu vyděšená,
předurčením zmámená,
podvědomím zmrazená..

Skeptický hlas je samotný,
výsměchem snaží se křičet,
a já stojím v půlce cesty,
zmatená vlastními gesty..

Padá na mě sníh...

21. listopadu 2009 v 0:46 | Dreezy |  Básničky


Stojím tiše, jako krajina němá,
němá, zmrzlé rty, ty mráz
uzamkl polibkem svým.
Vločky padají, krajina zasněná,
zpívá tichem, to zimní čas
kreslí kol střípkem ledovým.

Stojím nehybně, večerem pohlcena
a sníh padá a padá do ticha,
padá na mě, na mou tvář.
Stojím zmražena, okouzlena,
cestou svou vločka pospíchá,
všude kol mě bělostná zář

Stojím a sněhem zapadávám,
jsem tak malá, bílá, nevinná?
jako ta zimní krajina..
Sněhem celá zapadávám..
A já tu stojím nečinná,
když kol mě všechno usíná..

Kaštany

7. listopadu 2009 v 13:59 | Dreezy |  Básničky
Kaštany ve dlani příjemně chladí,
a uklidňují tak mou zmatenou mysl,
k neklidným dotekům mé ruce svádí,
ty nechápou, však já vidím smysl.

Sílu čerpám z valounků dřevitých,
z oblých jich tvarů, mladých letokruhů,
necítí naštěstí vztek nehtů zarytých,
drtivých stisků, a to mi jde k duhu.

Stvořeny pro podzim, pro oka potěchu,
pro dětskou radost a hladové zvěři,
položím časem je scvrklé už do mechu
a snad jednou podzim zas mi je svěří.

Elegantně černé temno

7. listopadu 2009 v 13:58 | Dreezy |  Básničky
Elegantní souboj
a elegantní šat.
Elegantní výzva,
pojď si se mnou hrát.

Černý můj je závoj
a černý duše stín
černě skončí náš boj
bídný červe zhyň.

Temno tě teď čeká,
temná noc i den,
temná chladná řeka,
hrůzostrašný sen.

Hlodání

7. listopadu 2009 v 13:52 | Dreezy |  Básničky


Zas píšu básně posmutnělé,
promiňte, mám tváře uzardělé,
to asi, že podzim přichází..
Ano, je plný krásných barev,
však také hlodajících larev,
a těm k štěstí nic neschází.

Jak taky, když ukusují jiným,
mně také, a za to já se stydím,
jsem slabá, snadno podlehnu.
Lék je vzácný, však larvám jedem,
pro mně nejsladším tím medem,
ah, kéž už by byl v dohlednu.