Září 2009

Naděje bitvou zmařená

18. září 2009 v 23:19 | Dreezy |  Básničky
Na soutěž Dokonči III. První dvě sloky tudíž nejsou mé



Sníh se vznáší k zemi
a mě sen zdá se mi.
Sen o dávné minulosti,
o dobívání královské pevnosti.

O síle šlechetných rytířů,
o zručnosti mladých malířů.
Čas, kdy říši vládl král,
který vždy za svou zemí stál


Ač je to sen, mé srdce se chvěje
když mladý šlechtic na mě se směje.
Celá rudnu, oči klopím,
říkám si, co zase tropím.

S pramínkem vlasů si pohrávám,
více však najevo nedávám.
Jestli mě chce, ať více se snaží,
pakliže ne, kéž v pekle se smaží..

Marné však všechny mé naděje,
než venku roztají závěje,
odjede na koni do dálky,
bojovat, bít se do války..

A zdali se vrátí, to kdo ví,
to ráno bledé nepoví..

Dlouhé dny..

12. září 2009 v 22:16 | Dreezy |  Básničky



Netrpělivě očekávám další den,
snad tehdy se to stane,
a já nestojím tu zbytečně
ty zjevíš se mi konečně,
vrátíš se můj pane..

Netrpělivě očekávám další den,
vítr tě odvál mému zraku,
neřekl si slůvka, ve spěchu, vím,
myslel sis snad, že v klidu spím,
že vrátíš se zas do soumraku.

Netrpělivě očekávám další den,
Co zdrželo tě, pane..
Ni jedno psaní
a mně, tvé paní,
slza po líci kane...

Návrat domů

10. září 2009 v 22:26 | Dreezy |  Básničky
U domovních dveří
nad kamennými schůdky
stojí, kouká do lesa..
Tuší, či spíš věří
srdce té osůbky,
že snad již brzo zaplesá..

Že vrátí se jí muž
z výpravy věru zlověstné,
že snad vykonal vše, tak jak chtěl..
Jen aby tu byl už,
ni jedné rány bolestné,
na ústa znovu políbit ji směl.

Tu slyší dusot koně již,
a vyjíždí před ní hned
postava s tváří skrytou.
Seskočí, vykročí k ní blíž,
stále tajíce svůj vzhled,
ale tu vůni má přec paní vrytou..

Zavýská a vrhne se naň,
tiskne, tiskne muže svého,
radost v srdci k zbláznění.
Tváře jeho hladí dlaň,
však je něco nezvyklého,
v obvyklém jich vzezření.

Ústa leknutím si překrývá
a rukou značně třesoucí
shrnuje mu zvolna kápi.
Před ní zjeví se tvář děsivá
a její pohled vlhnoucí
bolestně se k zemi sklápí.

Místo úst zeje jen díra,
vlasy na pleš spálené..
Stejné jsou však jeho oči!
Srdce se jí pro něj svírá,
kouzlo černého plamene..
Kdo jen takhle zaútočí!

Dlouho spolu mluví beze slov,
tisknouc se sobě víc a víc
nevidí černého nebe.
Přišla noc, s ní temný nov,
on jí nežně hladí líc,
zaklesnuti stále v sebe.

V dobrém i zlém,
oni to ví,
kéž i ostatní by to ctili,
jeden druhého v srdci svém,
nosili
a šťastni byli..

Technika

10. září 2009 v 22:25 | Dreezy |  Básničky
Techniku moc nemám ráda,
funguje, nevím jak, zrada!
Výjimku můj notebook tvoří
bojím se, že brzy shoří.
Zahřívá se krapet moc,
kor, když jede celou noc.

Kouzlo zimního mrazíku

10. září 2009 v 22:24 | Dreezy |  Básničky
Na soutěž Dokonči II. První dvě sloky tudíž nejsou mé


Měsíc na obloze jasně svítí,
růže už zavřela své kvítí.
Vánek tiše fouká svou symfonii,
omámil i bdělou zmiji.

V dálce sova houká,
liška z nory tiše kouká.
Pes leží ve své boudě,
kotě spinká támhle v koutě.


To přichází noc, s ní usíná den,
chalupy dětí, mužů a žen.
Nastává nočních tvorů čas,
s ním první zimní mráz..

V chalupě chlad, tak pod peřinou,
mladí se k sobě potichu svinou,
a změní tak noc nevinnou,
v hříšnou pod tepla vidinou.

Usínají pak sladce v objetí,
na tvářích úsměv a také dojetí,
a než k nim první sen přiletí,
kreslí mráz na skla perletí..


Černá a bílá

10. září 2009 v 22:19 | Dreezy |  Básničky
Při tvoření mi zněla v uších nová písnička od Delain On The Other Side

…taky jak by to šlo,
jsme tak rozdílní moc,
já nejbělejší den, ty nejčernější noc,
já veselá, ty mrzutý,
máš tolik rozhledu, já nesahám ti po paty.

…taky jak by to mohlo jít,
jsme ze dvou konců rozdílných,
Venuše - Mars, Slunce a Měsíc,
mezi námi spousta překážek nesmírných,
stačí ti málo a já chci nejvíc.

…taky jak by to šlo,
už dávno jsme si zvolili své strany.
Člověk a upír? Na ostří hrany!
Den a noc, víno a krev,
zvonivý smích, děsivý řev.

Přesto…
…jak by to šlo,
já tě mám ráda a ty…
...o mně vůbec nevíš.


Perníková chaloupka

3. září 2009 v 22:57 | Dreezy |  Básničky

Šly děti s tatínkem, šly děti lesem,
utekly mu však hloub brodíc se vřesem.
Noc padla najednou, neví kde stojí,
Jeníček s Mařenkou však se nebojí!

Na strom hned skok a hop, do dáli kouk.
Světlo! Pak rychle zas ze stromu zhoup.
Cestičkou spěchají, hlady šilhají,
hle, jaký zázrak před sebou mají!

Chaloupka čarovná, co kus, to dobrota!
Mlsota jim rychle hlavinky zamotá..

***

Žila byla jednou velice zlá paní,
a ta dětem rušila jejich dobré spaní.
Do oušek jim šeptala slova plné zloby,
perníku jim sypala do svačinek droby.

Krmila je víc a víc, měřila jim bříška,
na takové rozměry nestačí ni knížka!
Na lopatě pak je též ochotně svést chtěla,
na to s kým že jedná, ale zapomněla.

Nedaly se děti zmást, usmály se sladce,
zlou babiznu převezly lstí svou zcela hladce.
Doutná v peci stařena, prská co jen může,
na vzpomínku na chaloupce perníková růže..

Domů zase spěchaly, mlsot plné šaty,
tam pak v náruč otcovskou vřele byly jaty.
Dostaly však kázání, perník všechen zničit,
aby špeky roztály, večer ráno cvičit.

Dráždivé vzpomínek pohlazení

3. září 2009 v 21:13 | Dreezy |  Básničky
Na zadaná slova: vánek, pohlazení, slunce, prázdnota, pírko. A vlastní letní foto :)
Pohlazení vánku pozdního večera,
slunce za obzorem v červáncích zapadá,
a mě bolí ta podivná mezera,
plná prázdnoty mučivá nálada.

Léto končí, vzpomínky panují,
pírka jejich lechtají mou mysl,
toužím, že nejsou již skutečné, lituji,
dráždí tak živě každý můj smysl.

Přichází podzim, listí vše pokrývá,
s úsměvem stále vracím se zpět,
krásný čas utíká, jinak to nebývá,
se snivou radostí zas hledím vpřed.

Král Dub

3. září 2009 v 0:02 | Dreezy |  Básničky
Tak na tenhle obrázek jsem zadala sama soutěž, z příspěvků mám radost, jsou opravdu zdařilé, nakonec jsem se tedy odhodlala také něco napsat. Děkuji autorovi za takovoi inspiraci (Anne Stokes)

Král Dub. Na tebe se dívá!
Jak o něm píšeš..
Moudře se usmívá,
jen on ví své..

Neživý, však žije z nás,
inkoust z brků - jeho krev,
je nám vydán na pospas,
srdce ctné či zlé..?

Zda-li strážce, či jen strom,
Green man, nebo zvrhlý muž?
Myšlenka, jen ta je zlom!
Ta určí jeho osud..

Snad královati bude dál,
mohutný a ve vší kráse,
aby každý se ho bál,
a inspiroval jako dosud.

Nešťastná dívka

2. září 2009 v 18:02 | Dreezy |  Básničky
Soutěž Dokonči I. První dvě sloky tudíž nejsou mé..

Dívka se zelenýma očima
na kraji útesu stojí.
Copak na dně skončit má?!
Neznámý kluk o ni se bojí.

Dívka tiše hledí pod sebe.
Kluk rychle k ní jde
a cestou prosí o pomoc nebe,
teď na ničem jiném mu nesejde...

Anděla v něm dívka má!
Bez křídel, však stačí cit.
Ona je tak moc nešťastná,
letí ji rychle zachránit.

Tak..

Stihl to! Teď s ní nahoře sedí,
snaží se, snaží pochopit..
Do očí zelených upřeně hledí,
kdo jí tak mohl ublížit.

V těch očích žádný, žádný smích,
jen bolest, bolest bezedná..
Ani slunce, ani sníh,
jen touha, touha vražedná..

A tak tam sedí, mlčí spolu,
večer se chýlí k noci,
a já si jenom tiše přeju,
kéž dokáže jí pomoci.