Červen 2009

Vlastní cela

30. června 2009 v 7:40 | Dreezy |  Básničky

Vězněm ve své vlastní hlavě,
představa má silný hlas,
krade do hlavy se dravě,
občas aby spral ji ďas..

Bývá často celou mou,
tak snadno jí podlehnu,
sází ránu bolavou,
stačí jen když míň je dnů..

Bolavou a zbytečnou,
vždyť nic se neděje, to vím,
měla bych být netečnou,
nezažívat tenhle splín.

Proč ta má hlava taková,
proč já, ač nechci být!
Mám užívat si co je teď
a ne zas dále snít..

Pak zase přijde, co je krásné,
představa vyšumí,
nepřemýšlím, vše je jasné..
Kdo tomu rozumí..

Stvůrné ticho

26. června 2009 v 22:10 | Dreezy |  Básničky
Lesem běží, klopýtá,
oči upřené před sebe,
tmou se dusí, zalyká,
hrůzou, která zazebe.

Sledují ji, rychle se blíží
její noční můry,
světlo denní v nedohlednu
a hlad mají stvůry.

Jen tak oči otevřít,
místo toho křik..
A pak ticho hrobové
-
stvůr vítězný ryk.

Tajemství lesa

18. června 2009 v 8:59 | Dreezy |  Básničky
Báseň na zadaná slova: les, kouzelný, malebný, vřes, tůň. Akorát to malebný se mi zkrátka nikam nehodilo O:) Změť mých zmatených myšlenek..

V dáli za hradem se rozléhá
tmavý a záhadný kouzelný les.
Kdekdo té magii podléhá,
tajemství své snad odhalí dnes.

Alban Heruin, Svatojánská noc,
ta má totiž tu nejsilnější moc,
mnohé očím odkryto být může,
ruka se pak chopí pera, tuše,
kniha, studnice pokladů, nám prozradí,
co se skrývá v zámku i podhradí.

Co se skrývá v lesích pod kmeny,
mechem, vřesem, tmavými kameny,
kde se asi lucernička ukáže?
Tam to chce joo hodně kuráže..

Kdo se z takové cesty vrátil,
mnohem více než získal, ztratil..
Často po něm ani zmínka, nic..
V lese houká temně sýc!

***

Kroky opatrné, rozvážné,
zvědavost rysí vede mě vpřed,
snad zdá se to trochu odvážné,
chtěla bych všechno vědět hned!

Snad tůň mi odpovědi odhalí,
měsíc se z ní mi do očí dívá.
Rys vyšplhá se na skály,
z výšky kouká, co les skrývá..

A všude hoří plameny!
Pohled, co srdce jímá..
Vzácnější než drahé kameny,
tajemství lesa, co v nás všech dřímá..

Tak nač hnát se za poklady,
to nejcennější naleznem v sobě.
Odhalíme svá zákoutí,
Ty ve mně a já v Tobě.

Poslední paprsek

17. června 2009 v 16:24 | Dreezy |  Básničky
Do soutěže spisovatelů. A tak trochu návaznost na moji dávnou báseň Přichází věk temnoty inspirovanou písní Kellot od Apo :)



Poslední paprsek cestičku lesem si razí,
schoulenou postavu v hrůzné kráse nachází.
Temná lesní paní zbortěná tady leží
a jen ten paprsek vstříc bledým tvářím běží.

Kam zmizel její ostrý pohled, který uměl hrůzu vyvolat,
kam vytratilo se to kouzlo, kterému nešlo odolat..
Jen pohled prázdný mrtvě vstříc světlu vzhlíží
a stmívání se tak rychle rychle blíží.

Co asi stalo se s vší její hrdostí?
Kam vytratilo se poslední zrnko radosti..
Kdo lesní říši bude odteď vládnout,
když její krutovláda je připravena padnout.

Snad rozhodnuta byla všechno změnit
a zpět na cestu světla se dát,
dál přestat sápat, rvát a plenit,
nikdo už nemusel by se bát.

Kdo ví, snad to tak vážně mělo být,
teď už je ale připravena jít..
Do tmy či světla, to rozhodnutí dávno už padlo,
poslední paprsek se pomalu ztrácel
a její tělo v samotě chladlo.