Květen 2009

Posedlost

26. května 2009 v 7:08 | Dreezy |  Básničky
:-*

Úsměv hraje, oči touží,
odloučení tolik souží..
Ne, už se vrátit nedá,
svou duší jsem ti propadla.

Mysl smutní, kanou slzy,
kéž spolu bychom byli brzy..
Ne, už se vrátit nedá,
svým srdcem jsem ti propadla.

Těším se na noc, s ní další sen,
ten patří jen nám, tam si mě vem..
Ne, už se vrátit nedá,
svým tělem jsem ti propadla..

Nemyslím na nic kromě tebe,
mé lákavé třpytné noční nebe,
Ne už se vrátit nedá..
Jsem tebou posedlá.. :-*

Co vrátit se nedá

26. května 2009 v 7:08 | Dreezy |  Básničky
Myšlenka po myšlence plyne a málem dobré dílo hyne :D
příspěvek do soutěže spisovatelů..


Co vrátit se nedá?
Třeba žito z chleba,
ptáče do vajíčka..
Nitka do klubíčka?
Ne, ta zpátky se zas smotá..

Co vrátit už nejde?
Když něco špatného vzejde,
myšlenka se chytí,
jak klubíčka niti
pak padne nota temná..

Co vrátit se nedá?
Spousta slzí slaných
úzkostí vyvolaných
citlivou duši skrápících,
stékající po lících..
A přitom tak zbytečných..


Spousta věcí se nedá vrátit,
ale plno jich lze napravit..


Podléhám..

21. května 2009 v 11:32 | Dreezy |  Básničky

Komnata příjemná, však s černým plamenem,
dál a dál pronikám, část sebe však ztrácím.
Co bylo kdysi, snad ještě si vzpomenem,
k myšlenkám černým se nerada vracím.

Umění temné, zvědavost bez mezí,
kam mě to přivede, už nemůžu stát.
Třeba brzy dojde mi, třeba i zamrzí,
že černým silám jsem se rozhodla dát.

Lítost však necítím, roste má touha
vědět a poznat, k Tobě víc proniknout.
Své tělo ztrácím, jsem myšlenka pouhá,
ta síla mnou prochází, už nemůžu uniknout.

Tvůj dotyk a hlas mě zpátky zas vrací,
tak silný zážitek trochu mnou otřese.
Má mysl se bouří, chvílemi ztrácí,
obejmi mě prosím, než se to přenese.

Ano, nečekala jsem to, to je snad jasné,
kdo o něčem takovém snad by mohl snít..
S Tebou je ovšem i to nejčernější krásné,
zvlášť když po všem můžeme společně domů jít :-*

Černá slza..

13. května 2009 v 23:18 | Dreezy |  Básničky
K soutěži na téma: Černá slza na konci řasy..

Kde je tvá vůle, kde je tvá síla..
Padl si.. A pak, že naděje neumírá..
Že tě moc pohltila? Ne to ty ses chytit dal,
temnotě nejhorší ses bez odporu vzdal..

Smutné je to.. nebo spíš k smíchu..
Jak tolika varování přeslechnouti si moh?
Vždy to v Tobě vězelo, semeniště hříchu,
jako bys snad někdy býval vzorný čistý hoch..

Čemu se pak divím, proč mě to smutní více..
Snad, že věřila jsem.. V Tebe já věřila..
Nespatříš víc slzy smáčející líce..
Pro Tebe už nikdy má slza černá nezkane..