Duben 2009

Jedné temné noci..

22. dubna 2009 v 15:48 | Dreezy |  Básničky
Tmavá tichá ulice,
ani světlo měsíce,
neslyšné jdou kroky tmou..
Lampa, svědek váhavý,
co se stalo nezpraví
tu noc temně krvavou..

Skřeky, řev, hlasitý boj,
stvůr ze tmy se nejvíc boj,
neznají slitování..
Slepého ulicí budou tě vést,
porušíš zákon, přijde trest
za zrůdy milování..

Za zradu rodu, vlastní krve!
Proč nepomyslils na to prve..
Roztrhat! Ortel už padl..
Teď se k tobě kati blíží,
ve tmě oči netopýří,
to jak tmou se kdosi kradl..

A že těch očí není málo!
Za podívanou by to stálo,
vidět bitvu světů dvou..
Však lidské oči, oči slepé,
neviděli by řeže velkolepé,
zahalené temnou tmou..

Tmavá tichá ulice,
ani světlo měsíce,
neslyšné mizí kroky tmou..
Lampa, svědek váhavý,
co se stalo nezpraví
tu noc temně krvavou..

O pejskovi, který šel do školy

17. dubna 2009 v 11:59 | Dreezy |  Povídky
Pohádka.. O:)




Byla jedna holčička a ta měla pejska. Pejsek byl malý a chlupatý a říkali mu Zorka. Zorka ale nebyla jen tak obyčejný pejsek, měla svou paničku tuze ráda a tak když si panička jednoho dne stěžovala, jak má náročnou školu, rozhodla se Zorinka, že tam jeden den půjde místo ní.

Ráno tedy doprovodila holčička pejska až k autobusu, přeci jen o ní měla tak trochu strach, a cestou jí povídala o všem, co ji čeká. "A nezapomeň, drž se chodníků a přes přechody jdi jen vždy, když půjdou ostatní a nespěchej." Zorinka jenom vrtěla ocáskem a naposledy olízla paničce obličej. Pak už se rozběhla směrem k autobusu. Hrdě si vykračovala a v čumáčku nesla balíček se vším potřebným. Vyťapkala první schůdky a koukla na řidiče. Ten ji ale, jak moc malá byla, neviděl. A tak si sedla a způsobně, jak se na slušného pejska sluší, zaštěkala. Řidič se s překvapením zadíval dolů, ale to už mu Zorka strkala do ruky malý váček s desetikorunou. Ten ji němě s pusou do kořán přijal, pak bezmyšlenkovitě, docela vyvedený z míry, šlápl na plyn a vyjeli.

Zorka proťapala do půlky autobusu a sedla si do prostoru pro zavazadla. Lidé se po ní s úžasem otáčeli a něco si šeptali, ta si toho ale nevšímala. Byla ráda, že už za chvilku uvidí, kam to panička vždycky jezdí. Když zaregistrovala, že všichni vystupují, seskočila i ona po malých schůdkách. Všichni se usmívali, také řidič, který na ni zamával a zavolal: "Doufám, že se ještě uvidíme, hafíku!" Nato Zorka upustila balíček a zaštěkala. Dál si to pelášila k budově školy. Na přechodech stála a šla vždy jen s ostatními, tak jak ji řekla panička, když si nebyla jistá směrem, pořádně očuchala kdejaký roh, poslechla si vzkazy od kamarádů a pelášila dál. S úžasem koukala na všechny strany, hlučné tramvaje se jí zrovna moc nelíbily, ale starodávné rohy s loupající se omítkou a hlavně množství holubů na náměstí, to bylo něco pro ni. Málem se zapomněla a začala je prohánět, ale kdosi na ni houkl, že se to nesluší. Odšourala se tedy s hlavou i ocáskem zklopeným zpátky pro balíček a pomalu se vydala dál.

Konečně uviděla roh budovy, do které směřovala, radostně tedy zrychlila, až málem čumáčkem narazila na sklo. Vztekle ňafla, proč ji nechcou pustit dál? V tom se ale dveře otevřely, málem vlítla pod nohy procházející skupině dětí. Rychle proběhla vstupní halou a začala stoupat po točitých schodech. Měla štěstí, že nikoho nepotkala. Ve čtvrtém patře začala ňufat, kterým směrem teď? Ale to už před učebnou uviděla skupinu jiných holčiček. "Znáte moji paničku?" zaštěkala na ně. Ale ony jí samozřejmě nerozuměly "Jéé, to je hezký pejsek," zavolala jedna z nich, Zorince se zalíbila a tak si k ní šla sednout. Ta jí začala drbat za uchem a to se jí moooc líbilo.

Dveře se otevřely, všichni se zvedly a šly dovnitř. "Jéé, ty jdeš s námi?" usmívala se na ni ta holčička. I paní učitelka byla překvapena, kdo ji to přišel navštívit. "Copak, snad si s námi nejdeš napsat test?" "Haf" zaštěkala Zorinka na souhlas a čumáčkem ťukla do balíčku. Paní učitelka se podívala, co v něm je a když viděla inkoust i vzkaz od své žačky, musela se zasmát. Sice se trochu zlobila, že panička Zorinky nepřišla sama, ale mít tady tak milou návštěvu.. Pomohla tedy Zorince s omočením packy, přisunula k ní papír a ta na něj pořádně ťápla. To je ale chytrý pejsek, pomyslela si paní učitelka a dala Zorince piškotek. Ta jen zavrtěla ocáskem, naposledy štěkla na rozloučenou a utíkala zase zpátky domů.

Holubům se tentokrát vyhla, řidič ji s milým úsměvem přivítal mezi pasažéry a pak huráá, panička už ji čekala s otevřenou náručí a šmakoskem v kapse. To bylo panečku vítání! "Tak co?" Ptala se holčička.. Jak se Ti líbilo ve škole?" A Zorinka ji radostně ňufala do ouška, vrtěla ocáskem a vyprávěla jí, co všechno ten den zažila. Když pak doma koukla holčička do balíčku, našla dopis od paní učitelky. Zastyděla se a slíbila si, že příště už do školy půjde.

Morfologie

17. dubna 2009 v 11:57 | Dreezy |  Básničky
V učebně vedle kostela
mlátím lavicí do čela,
čelem do lavice..
Slovesné tvary, slovesný vid,
tohle bys v hlavě dávno měl mít,
a že mnohem více!

To jiné slovo, to jiný tvar!
Jaroměř, jara, mladých jar,
co na tom k nechápání?
Vy to ještě neumíte?!
Kdy se to pak naučíte?!
To bude zúčtování..

Jo morfologie, to je věda,
běda vám nevzdělancům, běda!
To zase bude ztrát..
I čtyřleté dítě to chápe,
student pak v lavici tápe,
zkoušející - jeho kat.


Rok :-*

17. dubna 2009 v 11:56 | Dreezy |  Básničky

Pro Tebe :-*

Je to už rok,
co motáš mi hlavu,
co do deníku napsala jsem,
leží mi v hlavě Dag.

Ptala jsem se na sraz jen
s netušenou představou,
co další večery čeká mě,
co vše stane se pak.

Tisícletost přisoudil´s mi,
já poznala Tvou touhu po krvi,
věčnost souzena budiž nám,
její sdílení.

Kéž čas do setkání utíká,
ty chvilky nikdy nekončí,
a nepovolí nikdy
srdcí našich sevření.


Jaro

17. dubna 2009 v 11:54 | Dreezy |  Básničky
Má jaro barvu?
Zlatý úsměv slunce snad,
modrý závoj oblohy,
září jak rozkvetlý
sad..

Má jaro vůni?
Vůni tajícího sněhu,
cítím příslib ve větru,
co přináší jarní něhu..

Má jaro hlas?
Ptáci se radostí smějí,
vánek šeptá v listoví,
paprsky hlasitě hřejí..

Má jaro chuť?
Sladké vize dalších cest,
divoké prameny vody,
lahodnou, nechám se svést.

A jaký je na dotek jara plášť?
jemný jako mladá tráva,
mokrý májový je déšť,
hřejivý jak zdáli láva :)