Únor 2009

Rasmix

24. února 2009 v 13:05 | Dreezy |  Básničky
Na zadaná slůvka: upír, víla, trpaslík, elf, člověk, vlkodlak

Často zvláštní společenství
v našem krásném Anaretu.
Otec upír, matka člověk,
bratr elf a vílu tetu.

Teď si ještě trpaslíka
do rodiny přiženit..
Vlkodlaka taky láká
se smečkou a ne sám žít..

A proč vlastně ne,
vždyť adopce je v módě,
pak sám můžu být v ohni,
bratra nechat vodě..

Mezikolejních vztahů
je to vlastně podpora,
jen ať v naší rodině
není žádná potvora :D


Prapodivný leden

2. února 2009 v 23:55 | Dreezy |  Básničky
Prostě co dodat.. Netypické pro mě, psáno v trochu nemilém stavu.. Prostě leden byl tak trochu zvláštní...

Asi nejdivnější ze všech..
Ano, tenhle leden..
Nejpodlejší ze všech?
Ne jen den jeden..

Začátek tak krásný,
že víc bych si nemohla přát..
Tak dokonale krásný..
Chci se zase smát..

A pak? Období prapodivné..
Pocit nemilý sžíravý..
Slovo sprosté prapodivné..
Pocit k uzoufání vtíravý..

Kde se vzalo ve mně?
Jo, to kdo ví..
A proč zrovna ve mně?
Kdo mi tohle poví..

Ale já jsem se s ním prala,
snažila se nemyslet,
ze všech sil se prala,
popřála mu hezký let..

A ono utichlo..

Stejně si přijdu labilní,
tolik slz a zbytečně..
No prostě jsem fakt labilní..
Chci s tím skončit konečně..

Teď drží mě jen vyhlídka..
Že konec ledna bude krásný
a já víc nebudu si přát,
bude zas tak moc krásný..
A já budu se už jenom smát..

A nebudu už dále smutná..

Přichází věk temnoty...

2. února 2009 v 23:48 | Dreezy |  Básničky
Trochu z jiného soudku, asi tak trochu parodie na mě samou :) A nezbytná je i melodie, jež mě k celé básni i profilu inspirovala.

Utíkám daleko od ruchu měst,
zvířecím pudem nechám se vést,
hluboko do lesa od prachu cest,
lákavým úkrytem nechám se svést.

Odejdu, zmenším se, přejdu do ústraní,
v samotě změním se v temnou lesní paní,
bloudící panstvím svým nocí do svítání,
krutě stiženi ti, jež přijdou nepozváni.

Temné síly pohřbily mou mysl,
tak nechte mě být, nemá to smysl,
v tenatách duše své jsem provždy ztracena,
černá je barva mého srdce zvrácená.

Nechte mě všichni v mém hořkém rozjímání,
šelmou děsivou byste mohli být roztrháni,
nechte mě tichu, které pomalu zabíjí,
vždyť život je něco, co tak rychle pomíjí..


Kellot od Apo :)