Leden 2009

Zpověď jednoho Rysíka

20. ledna 2009 v 10:50 | Dreezy |  Básničky
Jen a jen pro Tebe :-* A Ty to víš..


Nikdy jsem až nedoufala, že potkám takového
úžasného muže duší mi spřízněného.
A najednou jsem prohlédla a uviděla v davu
toho Jediného! co popletl mi hlavu.. :-*

Když jsme si často do noci psávali dlouze,
propadla jsem pozvolna lásce a touze.
Přišlo mi, že máme toho tolik společného,
což ani Tebe, teď už vím, nenechalo netečného.

Svědomí trochu tížilo, tys mě však lákal víc a víc,
ještě že jsem si tehdy nedokázala NE říct.
A pak už nebyl důvod, směla jsem dál snít,
že možná jednou snad mohla bych s Tebou být.

Že se to vážně stalo, dodnes málem nevěřím,
najednou sedím ve vlaku, pomalu kráčím ke dveřím..
Hůl v ruce se třese, srdce mi buší,
co stane se dál, velmi dobře tuší.

Šel jsi mi naproti a já musela se smát,
objetí i první pus, pak osmělil ses tlap mi dát.
A já šťastná jako dlouho ne, byla jsem zkrátka Tvoje,
s radostí jsem ji přijala, v ruku Tvou vklouzla ruka moje.

Hůl spadla mi kolikrát, jak nervózní jsem byla,
druhá sklenka vína však to vše rozpustila.
Líbal´s tak nádherně a já se nejspíš trochu chvěla,
když ovládla nás touha a naše prvně hříšná těla.

Jak nádherný byl teprve každý další den,
vždyť hned tu první noc splnil se náš sen.
Že odteď máš Ty mě a já mám zase Tebe,
a pak večer v parku hvězdy ozdobily nebe..

Ze stromu jsme sešplhali příjemně znaveni,
pak stulili se k sobě jeden druhým zmámeni.
A Tys mi něžně pošeptal ta nejkrásnější slova.
Miluji Tě, strašně moc! Lechtá mě v bříšku znova.

Změnil se mi svět za ten týden jediný
a při vzpomínce na náš první hovor nevinný..
Až tak zcela nebyl, přesto, napadlo Tě snad,
že budem jednou spolu jako dnes usínat?

Přátelství vzalo za své, teď plnila se láskou číš
a každým dnem a po nocích my byli jsme si stále blíž.
Ta upřímnost a otevřenost , jakou jsem dřív nezažila,
ten nejsilnější ze všech cit, který jsem k Tobě pocítila.

Tolik dalších vzpomínek, jedna než druhá krásnější,
obloha tu noc snad nemohla být jasnější.
Půjdeš se mnou? zeptal ses, Tvé oči se na mě smály,
lesem jsi mě vedl, svíčky na louce plály..

Ta nádhera, cos přichystal, mě vážně omámila,
vší Tvá další pozornost zcela mě rozmazlila O:-)
Do tmy nebe probuzené nad tou krásou plakalo,
množství hvězd, slz uroněných, zpátky na zem padalo.

Pod tím širým hvězdopádem jsme leželi a snili,
blízkostí svou opojeni, doušky štěstí pili.
Tak začal se další z tisíce mých let,
víc bych si přát nemohla, snad být na chvíli zpět..

Co je to Ráj jsme spolu také zažili,
po horách, vodopádech, dalších krásách bloudili,
táborák, úplněk a víc.. O:-) hovory ve stanu,
poslední den ráno já myslela, že nevstanu..

Vždyť čekalo nás rozloučení, co mě vždy tak trhá,
na delší dobu odloučení stín na duši vrhá.
Ještě že jsme oba snílci, spolu nocí i dnem,
myšlenkami, vzpomínkou, dalším sladkým snem.

Přesto splín se vkrádá, smutno často zdá se mi,
pak prohlížím si fotky, žiju Tvými básněmi.
Našimi rozhovory, slůvky Tvými, co umí tak hřát,
nemůžu se dočkat, až uvidím Tě zas se smát.

O ten stesk sladší jsou pak další shledání,
jisté skryté kouzlo má v sobě nejspíš čekání.
A ačkoliv nejradši bych s Tebou pořád byla,
ani jeden týden, sraz, za nic bych neměnila!

Třeba ten, kdy jsme celou chatu pro sebe jen měli,
užít si sebe navzájem, užít si všeho směli.
Stejně jako já jsi cítil ten toužebný hlad,
uštkl nás tehdy prvního hříchu znalý had.

Ještě více ze sebe odhalit jsem Ti chtěla,
jsem vděčná, že své deníky ukázat jsem Ti směla.
Teď už víš, jak dávno a co vše jsem k Tobě cítila,
jak postupně jsem podlehla, do sítí Tvých se chytila.

A jiný srazík úžasný, až na vrcholek Sněžky,
výhledy i mlha, sníh klouzal, šli jsme pěšky.
Další velmi hříšná noc, rysíkování a boje O:-)
Bylo to vše tak úžasné, já chci Tě, lásko moje! :-*

Když si pak také navštívil to mé rysí doupátko,
zňufal si mě celou a byl jsi moje kousátko O:-)
Týden to byl nádherný, já chci Tě zpátky zas!
Opít se Tvou vůní, teplem, uslyšet Tvůj hlas.

Stále na Tebe myslím, každou noc, když usínám,
na naše chvilky, něžnosti, doteky žhavé vzpomínám.
Na společná probouzení a Tvá jemná políbení,
na poslední sladké nejkrásnější překvapení.

Když při čekání na kino kdosi ke mně přistoupil,
A byl´s to Ty! Ten Jediný! co mé srdce uloupil.
Něžně´s mě objal, přitáhl k sobě, pak políbil na líčko,
a já byla tak přešťastná, vysmátá jak sluníčko.

Miluji Tě, Upírku, jsem zcela ve Tvé moci!
Miluji naše dny, mazlení, hry a noci.
Ty jsi jako oheň, co velmi silným žárem vzplál,
já zas jako led, co pod Tebou tak rychle ztál.

Tak hodný, vtipný, chápavý a trpělivý muž,
Inspirace má úžasná, být tak v náručí Tvém už!
Můj lákavě Tajemný a Průvodce nocí můj,
Osudový! A já Rysík navěky už jen Tvůj..

Znamenáš pro mě tak moc, jsi dokonalost sama,
můj Vysněný, má Závislost a já zas Tvoje dáma.
Tak kouzelný je pro mě s Tebou okamžik každý,
a stejně magická Tvá přítomnost bude navždy.


U rokle

20. ledna 2009 v 10:42 | Dreezy |  Básničky
U rokle stále, vzpomínala..
..na všechno, co spolu zažili,
sama k sobe se usmívala..

..usmívala se kapkám deště,
které vlahou noc chladily,
a zašeptala tiše ještě..

..ještě do noci černočerné,
ve které hvězdy nesvítily
pro její smutné oči věrné..

..věrné oči tmou bloudící,
z nich perly srdci ulehčily,
smutek nadále mařící..

..mařící skrze vzpomínky
na těch společných chvilek
hřejivých jako plamínky..

..plamínky suší řasy mokré,
a tak s úsměvem stál snílek
a tiše koukal do tmy rokle..

Kotníček... O:-)

20. ledna 2009 v 10:39 | Dreezy |  Básničky
Jak smutno mi je při té vzpomínce.. Jak zahanbena se cítím.. Ani to vypovědět nedokážu.. Snad to tedy má báseň vyjádří líp.. Ach, Rektore! :-D
ENJOY ;-)

Nevinná, jako lilie čistá..
Ach, jak dlouho se ubráním?
Je tu totiž věc jistá...
Šmátravé ruce odháním..

Chtěla jsem, ach počkat chtěla,
až se svatbou a dříve ne,
chtěla jsem počkat na anděla,
co pás cudnosti rozetne.

A pak zjevil ses mi Ty,
já věřila, že pochopíš,
však nejdřív znásilnil´s mé rty,
pak čekal´s, co dál uvidíš.

Pár měsíců jsi vydržel,
buď Ti vzdána všechna čest,
jenže přelomem roku, bohužel,
chystal jsi ďábelskou lest.

Řekli jsme si, že bychom snad
další krok mohli udělat,
kotníček, jednu z mých vnad,
snad mohla bych Ti ukázat..

Vlastní pokojík jsme dostali,
tvrdil´s, že je to dobrý nápad,
dvě noci v poklidu přečkali,
pak začal ses ale po mně sápat.

Já se na to ale ještě necítila,
bránila se, kopala, NE a DOST!
Takovou hrubost jsem nezažila..
Ty připravil´s mě o mou ctnost.

Ach..

Začalo to přitom tak nevinně,
stačilo Ti vidět mých líček,
marně pátrám po příčině,
proč došlo až na kotníček..

Zabte rektora

20. ledna 2009 v 9:48 | Dreezy |  Básničky
Zabte rektora, že je tak milý,
vlastně k sežrání, až roztomilý..
Zabte rektora, vždyť je úsměv sám
a za takový úsměv pus mu ráda dám..

Zabte rektora, lákají k pohlazení svaly
a já je, a víc, nemůžu dostat z hlavy.
Zabte rektora, tak všestranně nadaného,
úplně všestranně, v posteli úžasného O:-)

Zabte rektora, tak velkou fantezii má,
při pohledu na něj říkám jsem jen Tvá.
Zabte rektora, pro jeho šarm a vtip,
než v jeho náručí nikdy nebylo mi líp.

Zabte rektora, že tak daleko bydlí,
smutním po něm, proto na něj s vidlí! :-D
Vidlí ohnivou žárem Tě křtím,
seš ten nejlepší, láskou Tě sním :-*