12.-15.8.

27. srpna 2008 v 16:22 | Dreezy (Ave) |  Slovenský ráj
Slovenský Ráj
12.8. - 21.8. 2008
Skvělá a nezapomenutelná akce a já doufám, že nejenom pro mě. Ačkoliv se vyskytlo několik zádrhelů, počínaje tím, že nás nakonec jelo tak málo, předčasným odjezdem našeho drahého andílka a v neposlední řadě nedodržením rozpočtu, za což se ještě jednou moc a moc omlouvám. Doufám, že jsem tím nikomu nezpůsobila větší nepříjemnosti.
Účastníci:
  • Angelka Dark-Simenia (do 15.8.)
  • Averan Mystery
  • Dagonat Lethal
  • Miril Esteliel
Úterý 12.8.
Vstávala jsem v sedm a trochu zákeřně jsem se radovala z toho, že to tentokrát nejsem já, kdo musí být tak brzy na nohou, věřte mi, tenhle čas oproti ostatním, to byl vážně čajíček :-D Pomalu jsem se začala chystat, říkajíce si, teď už jsou asi všichni pohromadě, pomalu kupují lístek a už možná taky čekají na nástupišti, když v tom mi zazvonil telefon. Na chvíli se mi zastavilo srdce, když se v něm ozval zničeným hlasem Dag, že je všechno v háji, protože jeho autobus boural. Když jsem zjistila, že je v pořádku, přeci jen jsem se uklidnila a zavolala to i holčinám. Odjezd byl tedy posunut až na jedenáctou, což, jak jsem doufala, Dag už stihne. Jen holky se nudily asi o trochu dýl.
Sama jsem se tedy pomalu vydala na vlak, chtěla jsem se k ostatním připojit v Olomouci, protože tenhle vlak měl oproti původnímu přeci jen jinou trasu a nejel přes Těšín, koupila jsem si tedy lístek a dál si ohryzávala nehty, protože jedenáctá se blížila a Dag zatím na nástupiště nedorazil.. Jenom, ať to stihne, prosíííím.. Holky už mi psaly, že sedí v kupé a on stále nikde.. Uff.. Na poslední chvíli, ale je tam, jupííííí, chtělo se mi zavýskat. Tak tahle část nakonec přeci jen vyšla.
Koukám se tak na svůj lístek, no jo, ale já musím jet sakra přes Těšín!!! Přes Olmík je to přeci jen oklika a tohle si dráhy líbit nenechají, no co se dá dělat, setkám se tedy s ostatními až v Žilině. Nejbližším vlakem jsem dojela do Těšína, koupila si nějaké časopisy, vivat Skotsko :-* (snad příští rok? 0:-)) a čekala. Můj další vlak měl zpoždění víc jak hodinu, no jo, všechno kvůli Studénce, vlastně to byl ten vlak, kterým jsme měli jet původně. Nakonec jsem ale odjela, cesta z Těšína do Žiliny byla opravdu nádherná, miluji čučení se z okna :-*
V Žilině jsem pak čekala další asi hodinku, než konečně přijel mnou vytoužený vlak a v něm všichni mí milovaní penťáci :-* Třikrát hurá, sešli jsme se :-D Další cesta byla taky nádherná, člověk by řekl, že Slovensko jsou jen lesy, řeky, skály a hory, výhled na Tatry byl opravdu úžasný :-*
A to už jsme dorazili až do Spišské Nové Vsi, kde jsme nejdřív zašli na autobusák pozjišťovat spoje a nakonec zpátky na vlakáč do tamější restaurace na vyprážaný sýr a Kofolu, božský to nápoj a asi náš nejčastější na Slovensku :-) Už cesta k restauraci byla dost vtipná, nejdřív, jako správné patrioty, nás zaujalo každé Ň, a že ho tam bylo opravdu požehnaně, Dreváreň, predajňa, herňa.. No prostě ráj pro ohniváky :-D
Nejdřív jsme se dovnitř dobývali spodem, kde bylo zavřeno, pak se nás ale ujala průvodkyně: "Tady vidíte našu malu krásnu stanicu, tady se trochu zatmělo (procházeli jsme kolem romů :-D, ale tady se to bere přeci asi jen více s humorem, taky to říkala přímo před nimi :-D ). Nakonec jsme restauraci našli, ještě se prišla opytať, zda sa nám páčí.
Tak a teď šup na autobus, řidič zavrčel něco ve smyslu, že dá vědět, až budem na rozcestí v Hrabušicích, což máme nejblíž ke kempu, jeho kývnutí v zrcátku jsem si pak málem ani nevšimla. Ještě kus pěšky, který se po celém dni a s naší batožinou na zádech zdál celkem nekonečný a hurá, našli jsme náš kemp v Podlesku. Tam se mi opravdu moc líbilo :-*
Zaplatit na recepci a rychle si najít plácek pro stanování, už se totiž stmívalo. Místečko se nám zdálo ideální, blízko ohniště, rozestavěli jsme stany do kruhu, Angie měla ten svůj sakra velký a měla v něm spát sama, tak jsme provedli chytrou výměnu za náš pro dvě osoby, Dag měl radost, že se konečně bez problémů vleze, i když jsme trochu klouzali dolů.
Tenhle den měly jít i nejlépe vidět perseidy, Miril s Angie už byly dost unavené a tak šly spát, zato my s Dagem, taky řádně unavení, jsme si vyšli ještě kousek za kemp, ač byla obloha docela jasná, hvězdy šly vidět bohužel dost špatně, asi blízkým osvětlením i zářícím měsícem. Chvíli jsme ale vydrželi, něco málo i zahlédli a pak jsme se vydali taky do pelechu.
Ještě večerní rituál, splachovací záchody a blízké umývárny, no oproti táboru mi to přišlo jako opravdu velký luxus, přijdu do stanu, chci dát Dagímu dobrou noc, ale ne že on už spí?! :-D Bylo toho za ten den na nás přeci jen dost, úmorné cestování.. No tak nic no, vytáhnu ještě blok, udělám si zápis, zachumlám se taky do spacáku a jde se chrnět :-)
Středa 13.8.
Nevím, čím to je, ale ač spím ve stanu sebelíp, probouzím se vždy už brzy ráno. Už v 6:15 jsem poslouchala křik místního dravce, jak vyšlo najevo, nejspíš jestřába "křiklavého".. 7:30, 8:00, 8:30.. A pořád se nikdo neměl k tomu, aby vstával, už jsem to ale nevydržela a vyrazila na ranní obhlídku kempu. Do umývárny, dolů pro rohlíky, obkouknout mapy, průvodce...
Když jsem dorazila zpátky ke stanům, holky už byly taky vzhůru, jen Dag stále spal.. Vyrazily jsme po kempu tedy ještě jednou, pro nutelu, pro vstupenky, cestou zpátky jsme málem uzavíraly sázky, jestli bude náš jediný mužský účastník stále vyspávat a … Byl vzhůru! No sláva :-D Ale tak ani se nedivím po té sauně, která se ráno ve stanu tvořila.
Na první výlet tedy vyrážíme docela pozdě. Bylo asi půl 11. a s Miril jsme se docela demokraticky rozhodly jít na Suchou Belou. V tuhle dobu už tam bylo bohužel dost lidí, ale i tak to bylo úchvatné. Poprvé jsme vstoupili do Ráje.. A to doslova, koryto malé říčky nás provázelo celou dobu, sem tam jsme do toho museli i šlápnout, pak přišly první lávky :-* Někteří zpočátku museli překonávat sami sebe a počítali každý schod, ale nakonec jsme se otrkali a všichni jsme to zvládli :-)
Byla to i první zátěžová zkouška pro mé nové botky, ale outdoor neoutdoor, klouzalo to stejně :-D Divila jsem se, že potkáváme dost lidí v protisměru, ačkoliv je to jednosměrná trasa, vysvětlení ale přišlo vzápětí.. Obrovská zácpa, doslova. Totiž přišel na řadu první kovový žebřík. Tak jsme tam tu půlhodinku vystáli zařeknutí, že příště vyrazíme určitě dřív. Ještě když jsme před námi uviděli starou známou papučářku, kterou jsme potkali už den předtím v autobuse a pak další následující asi dva dny.. Prostě exot největší, punčocháče, sukně, kabelka a papuče!!! To jsem si jen říkala, pane jo, za tou nejdu, vždyť mě z toho žebříku shodí!!! Ale nakonec jsme ji naštěstí předběhli. Nahoře už se to trhalo a dál to pokračovalo celkem v klidu, další lávky, žebříky, první stupačky. Bylo to moc fajn, ani nevím, ale túry v Beskydách už mi budou navždy připadat asi tak trochu nudné :-D
Poslední kus před námi, už bez pomůcek, a až na Daga, který vypadal, že má neustále plno energie, dámská část to sotva vyklopýtala.. Po další stezce jsme se vydali směr Kláštorisko, Miril pořád hledala nějaké ty výhledy a my se těšili na Kofolu :-* Nahoře bylo ale nehorázně draho, ti z toho mají tedy sakra kšefty.. Nakonec jsme sešli níž prozkoumat ruiny bývalého kláštera, tam to prolezli skrz naskrz, dokonce i tam, kde se nejspíš vůbec nesmí 0:-) Pak abych některé zlechtala, abychom šli vůbec dál.. Celou dobu to totiž vypadalo na déšť a jen nějakým Zázrakem se nám to stále vyhýbalo 0:-)
Cesta dolů už byla klidnější, i když po žluté to bylo docela nudné, betonovka s x zákruty navíc, po prudší lesní červené jsme ale nakonec došli zpátky do kempu, hurá na ledovou sprchu, brrrr.. A první zkouška vařiče, boloňská omáčka byla opravdu dobrá :-P
A pak? No přeci jen jsme byli docela utahaní, tak se šlo spát docela brzo.
Čtvrtek 14.8.
Sotva jsem ráno otevřela oči, bylo mi jasné, že se nikam nejde. Tedy ne žebychom to tak neplánovali, ale kap kap pršelo na stany a tenhle zvuk mě ukolébal k dalšímu spánku. A dál? Pršelo. Pršelo. A pršelo. Nakonec si holky zalezly k nám do stany, hráli jsme šílenost zvanou čing čong, pak taky země, město, zvíře, věc.. Nevyhrál nikdo jiný než náš rektor :-) Pak jsme si něco uvařili, dozvěděla jsem se nemilou věc a to, že Angie pojede další den domů, bohužel :-( Ale nebylo zbytí.. A odpoledne bylo znovu ve znamení odpočinku a spánku, jelikož déšť pokračoval.
Probudilo mě však teplo, kecám, vedro! Což znamenalo jedno, venku se udělalo hezky, slunce nám paří na stan, z kterého se jistojistě stává sauna. Miril pro nás taky zjistila zajímavou věc, že v kempu dokonce teplá i teče! :-D A to asi tak od sedmi od rána do pěti do večera. To jsme všichni uvítali a hned se šli osvěžit.
Tak co teď? Řekli jsme si, že bychom se mohli vydat ke koním, pozjišťovat, jak je to tady s těmi vyjížďkami a tak.. Z kempu vedla šipka na Ranč Podlesok, slyšela jsem ještě o jednom a to U Traperů. Ale usoudila jsem, že je to asi jedno a to samé. Ale omyl, byla to restaurace a jediné co tam měli, byl pes, co vypadal jako prase :-D
A tak jsme se otočili a zamířili na původně zamýšlený ranč U Traperů. Ten byl skutečně krásný, pohoda tam doslova sálala, hned kolem nás začalo poskakovat nějaké bláznivé štěně, k němu se přidal další větší hafan, v křesle spokojeně vyspávala kočka. Zeptali jsme se co a jak, hodinová vycházka by tu přišla na 400 SK, no škoda, ale je to celkem dost.. Ještě jsme se pomazlili s místním koníkem a vydali se pomalu zpátky.
Zašli jsme do bufetu k Čertovi. Sbíhaly se mi sliny na avizovanou klobásu, ale bohužel zásobovač nedorazil či co.. Tak jsme skončili u Kofoly, chipsů, lízátek, buráků, čokolád, croissaintů, no to vám byla večeře :-D Pak jsme ještě skočili na recepci zkusit, jestli tu funguje nějaké storno a nakoupit pohledy. Vážně nám dokonce něco vrátili, ale nijak zvlášť to neřeší, ani nám nic nevyškrtli, neprobíhaly žádné kontroly, takže jsme až do konce pobytu mohli mít roztažené všechny tři stany.
Potom jsme se s Miril na nějakou dobu zdejchly na Šariš, místní pivo, kterým lákají na každé vývěsní tabuli. Ale řeknu vám, nic moc :-! A strašně rychle to kozne. Skončily jsme nakonec na lavičce před jednou chatkou a drbaly jsme a drbaly 0:-) :-X No jo, jsme se přece jen dlouho neviděly 0:-)
Když jsme potom přišly zpátky, zjistily jsme, že se čte večerníček na dobrou noc, a to Ohnivácký deník, tak jsme se hned přidaly a poslouchaly :-) A pak spát.. Dnešní noci byla nepříjemná bouře a to jsem ještě musela ve stanu svést souboj se štipkou, no fuj :-! Nakonec jsem musela i vylézt ven odskočit si, bouřka už byla dál a bylo to úžasné nebeské divadlo, blesky křižovaly oblohu skoro vodorovně, vážně paráda :-)
Pátek 15.8.
Ha a dneska ta potvora křiklavá nevzbudila mě, ale všechny ostatní :-P Vstávali jsme všichni brzo, už asi v půl 7., abychom stihli autobus, kterým měla odjet Angie.. Bus měl krapet zpoždění, až jsem se bála, aby vůbec jel, ale nakonec přece jen :-)
Po zakoupení lístku na vlak jsme se vydali hledat pekáreň. Prolezli jsme málem půlku města, abychom skončili zpátky v Hypernově, kde jsme se vrhli na anglické rohlíky :-* Wow a ještě teplééé.. Taky jsem udělala pořádný větší nákup, jídlo už totiž trochu docházelo 0:-) Nabrala jsem, co se dalo a taky jsem to pak málem neunesla :-D
U stanice jsme se pak nasnídali a zasmutnili si při odjezdu Angie.. Achjo.. Pomalu a sklesle jsme se vydali zpátky na zastávku, teď už jen tři a vymýšleli jsme, co dneska ještě vyvedem. Protože jsem to nedomyslela a neměli jsme s sebou vlastně vůbec žádné hry, Dag zaskočil ještě do Hypernovy a já zaběhla koupit ke stánku žolíkové karty. Čekáme, čekáme na ten bus a ono ejhle, že bych se o hodinu sekla? 0:-) Já nevím, proč mi věří :-X Tak jsme ještě zaskočili do kavárny na horkou čokoládu a kapučíno. Když jsme si ale chtěli dát Krvi saj, obsluha nás mírně ignorovala.
Cestu zpátky do kempu jsem prospala, asi jako každou z následujících jízd tamějšími autobusy, mají nějak moc sedativní účinky :-D Tohle odpoledne jsme se tedy rozhodli pro Kláštorskou roklinu. Začátek byl stejný jako u Prielomu Hornádu a že to byl tedy moc pěkný začátek! Řeka Hornád je průzračná, jako vůbec všechny ostatní říčky v okolí, lákavá a úžasně chladivá. Opět nás čekala moc pěkná trasa s lávkami, stupačkami, řetězy a sem tam i nějakým tím mostem a to jsme se stihli zároveň kochat krajinou, dát si nesčetně zastávek u řeky, hledat vydry a házet žabky :-) Výš v roklině to bylo i trochu nebezpečné, protože jsme se na stupačkách sráželi s protisměrníky, marně a hlavně neprávem jsem jim nadávala, že je tohle jednosměrka 0:-) Tou byla až vrchní část a tam někde Dag poprvé pokřtil i svůj foťák, který vypadl a ťuk, ťuk o sklálu, naštěstí se zastavil o kámen.
Opět jsme tedy skončili na Kláštorisku na zmrzlině a Kofole a vydali se zpátky do kempu, tentokrát po příjemnější stezce, na konci níž nás čekala příjemná poslední skalní vyhlídka na řeku. Dorazili jsme ke stanům až dávno potom, co přestala téct teplá voda, proto jsme se rozhodli o pokus vykoupat se v Bielem potoce.. Nakonec jsem tam byla schopná vlézt akorát tak po kotníky, ta voda byla sakra zimná! Brrrr..
Po večeři jsme se sešli u nás ve stanu a zahráli si jednu z těch nových her, Pálí vám to. Bylo to hlavně o skládání a vymýšlení slov, na což já vážně nejsem, docela jsem na to jen tupě zírala, zato rektor málem protrhl papír, jak horlivě psal nová a nová slova. No nic pro mě, zvlášť při té únavě :-) No moc jsme toho nestihli a už se začalo stmívat, na hru jsme dál neviděli a tak se šlo spát..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wyrda Wyrda | Web | 27. srpna 2008 v 22:52 | Reagovat

Teda, nemilý začátek u Daga…

Jo, krajinka… já tu čučení z vlaku mám také ráda.

Ty lávky… mě by kleplo…

Cože…papučářka? :-D chacha

Koníííííčci :-*

Křtění foťáku :-D hehe, hlavně že funguje.

2 Luti Luti | Web | 7. října 2008 v 23:11 | Reagovat

slusi vam to na te fotce:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama