Srpen 2008

21.8. a pár anketek na závěr :)

27. srpna 2008 v 16:28 | Dreezy (Ave) |  Slovenský ráj
Čtvrtek 21.8.
Další den jsme byli domluveni, že se bude vstávat brzo. Chtěli jsme přeci jít ještě na Piecky, v sedm už jsme tedy byli na nohou, příšerně ospalí a nic se nám nechtělo, když mi pak Miril řekla, že s námi nejde, už jsem byla nalomená taky a tak se vůbec nešlo.
Celý den jsme se prováleli a užívali si kempu, hráli žolíky, lodě, fotbal, pospávali, něco si uvařili, celé okolí pěkně zdokumentovali :-D A já ani nevím, z toho dne už nějak poznámky nemám, ale bylo třeba sbalit stany a hlavně bágly. Chtělo to velké úsilí, ale nakonec jsem to tam úspěšně narvala.
Autobus jsme stihli nakonec docela v pohodě, nato, že jsme vyráželi o čtvrt hodiny později, než bylo v plánu. Poslední pohled na náš krásný kemp a že ten byl :-* Poslední pohled na Tatry.. A už jsme byli ve Spišské, nakoupit do Hypernovy, nejenom, že nemají pečivo po ránu, ale věřili byste, že ani na večer? :-D Nakoupili jsme jídla, že budem ve vlaku hlavně hrát a žrát.. No a jak to nedopadlo.
Na nádraží nás otravoval ještě jeden ožrala, ale to byl děs :-X Nejdřív chtěl po mně s Miril, ať si vezmem taxíka a pomůžem tak jeho kamarádovi, když po něm vyjel Dag, co otravuje, začal pindat něco o rohlíku a tak jeden s nadějí, že vypadne, dostal. Jenže ten z toho byl tak mimo, Dag byl v tu chvíli hrdina, že si sedne a sní si ho s námi. Uááá.. Jen přežít, jen přežít :-D Nejvíc trpělivosti musel mít hlavně Dag, kterého dotyčný neustále osahával, nabízel nám i hlídání dětí, to víš že jo.. No a když jsme se ho po dloooouhé době zbavili, pořád nějak totiž nechtěl pochopit, co je to soukromí, našel nás znovu :-X Ale to už jsme pak řekli místním strážníkům, kteří se vybavovali a nic nedělali.. Když nám pak přijel vlak, viděla jsem jen, že přišel na to nádraží znova :-X
Ve vlaku se nám podařilo najít volné kupé, zahráli jsme si kolo žolíků a mě pak chytla ohromná krize :-X Že jsem většinu cesty až do Olomouce prospala :-X Achjo.. A pak.. Loučení :´-( Doma jsem byla docela brzy a teď jen lituji, že se čas nemůže vrátit a já znovu nejsem v Ráji :-*
No oproti původním představám a plánům to celé vlastně dopadlo úplně jinak, ku podivu :-D Z původního: "Budeme chodit každý den a někdy i dvě trasy :-D" zbylo tak po každé túře den pauza? 0:-) Ale myslím, že i tak jsme si to užili a bylo to fajn :-) A až si Miril udělá auto a sežene řidiče :-D, tak prý vyrazíme i na ty trasy, co jsme nestihli :-P Třeba Sokolia Roklina, Zejmarská, Velký a Malý Kysel´.. Tak jsem tedy zvědavá :-P
A pro zájemce, další fotky můžete nalézt na téhle adrese.
Video pak tady



A ještě pár anketek na závěr :-P
        
Nejoblíbenější jistící pomůcka
Anketa od BlueBoard.cz

Kdo je na obrázku?
 
 Anketa od BlueBoard.cz 
 
Co je to šlak?
Anketa od BlueBoard.cz


Co je MAD
Anketa od BlueBoard.cz


Jak dělá medvěd?
Anketa od BlueBoard.cz


Rysí..
Anketa od BlueBoard.cz


A kam za rok?
Anketa od BlueBoard.cz




16.-20.8.

27. srpna 2008 v 16:27 | Dreezy (Ave) |  Slovenský ráj
Sobota 16.8.
Tak, jak sem si předchozího dne řekla, vstávala jsem v sedm, abych zkontrolovala stav počasí. Na něm záležel totiž dnešní program, blízké aqacentrum lákalo, ale pokud by bylo pod mrakem, jistila to brzká túra, abychom se vyhli frontám. Venku bylo jasně a tak jsem zalezla zpátky do pelechu s tím, že se bude blnout v bazénech.
Znovu jsem se probudila až kolem deváté. A to už to tak slavně nevypadalo, chvílemi přeháňky, chvílemi jasno a vedro, předpověď byla deštivá. Přesto jsme se dohodli, že to zkusíme, já, věčný optimista, který předpovědím zásadně nevěří, jsem doufala v zlepšení a krásné odpoledne. Miril s námi jít nehodlala, chtěla si taky užít volna pro sebe.
Ještě než jsme vyrazili na autobus, zahráli jsme si dalších pár her, tentokrát Černého Petra s obrázky z Pirátů z Karibiku a kvarteto se Simpsny :-)
Vyšli jsme, že pojedem ze zastávky Major, ale pech, odtamtud to nejede, mákli jsme tedy na další zastávku a s trochou běhu jsme to stihli tak tak :-) Ve Spišské Nové Vsi to ale nevypadalo stále o nic líp, začínal foukat vítr a bylo i trochu chladno, já v tílku, kraťasech a sandálech.. Přesto jsme koupili lístky, ale počasí se tak akorát pořád zhoršovalo. Byli jsme z toho zklamání, protože jsme se opravdu těšili, jak si zablbnem, těšila nás akorát vyhlídka na pořádné jídlo.
Když jsme dojeli do Popradu, stále pršelo a taky byla zima, už jsem se chtěla stavit do nějakého místního sekáče pro mikinu. Nakonec jsme zašli do Saloonu, krásné restaurace, na pizzu :-* Bylo to tam sice dražší, ale zato luxusní :-) Tak proč si to jednou za čas nedopřát. Po jídle jsme si řekli, že bychom se mohli k tomu centru aspoň podívat, jak to tam stojí a tak a zjistili jsme.. Ono je to termální :-D Takže i venkovní bazény vyhřívané, prostě paráda :-) Takže hurá, se šlo dovnitř :-D
Koupili jsme si lístky na tři hodinky, dostali speciální náramek s kódem, se kterým jsme mohli do bazénů, fungovalo to i jako zámek ke skříňce, prostě na vše :-)
Venku byly asi 4 bazény, 3 tobogány, skluzavky, perličky.. A vše bylo úžasně teplé :-* Nejlepší byly vnitřní tobogány, kryté, žlutý a modrý. Žlutý byl o moc lepší a rychlejší :-) Modrý zase spíš zakroucený. V jiném bazénu se jezdilo v tobogánu zase na kruzích a pak tam byly skluzavky, ale ty byly extrovní a rychlé :-* Jo, to se mi líbilo 0:-) Nebo třeba houpačka, těžko to vysvětlovat, ale běhat v těch vlnách do kruhu :-D Ačkoliv podruhé už jsem moc nestíhala a byla jsem spíš pod vodou než kdekoliv jinde :-D Samozřejmostí byla i divoká řeka, no divoká.. Ale táhlo to :-) Ale perličkové koupele byly pro mě asi nej :-* Spíš ta 38° voda :-* Skoro to uspávalo :-D Ale bylo tam moc narváno.. Později jsem zjistila, že perličky jsou i vevnitř, tam se večer měla konat i laserová show..
Další jízdy na tobogánu a ty už byly vážně o hubu :-X A to doslova, zkoušeli jsme všechny možné polohy :-D Zakázané, po břichu, na zádech hlavou napřed, nějaký blázen to zkoušel i ve stoje :-/ Já ne :-D Ale nejhloupější můj nápad byl asi jet po břichu nohama napřed.. Bylo to super, to jo, vychlamaná jsem jela tunelem, a bum, jak to se mnou hodilo, málem jsem přišla o zub.. Au.. Jo, Dag potom říkal, když jel přede mnou, že se bouchl do nosu a hned ho napadlo, jestli takhle pojedu já, vyrazím si zuby a já dojedu dolů a už se držím za pusu :-D
No prostě jsme si to užili, co se dalo, ještě se rychle převléct a zpátky na vlak :-) Ale že to tedy stálo za to 0:-)
Sedli jsme na osobák a vystoupili nakonec ve vesnici Vydrník, ze Spišské by nám jel autobus stejně až děsně pozdě. A k nám do Podlesku to trvalo asi jen 50 minut, o 20 minut rychleji než je to jejich značení :-D
To jsem se ani nezmínila, všechny turistické trasy na Slovensku nejsou jako u nás značené na kilometry, ale na hodiny a minuty :-D Taková místní zvláštnost asi. Měli by tam mít pak minimálně tři časy :-D Jeden pro důchodce, jeden pro ostatní a jeden pro naši trojku MAD :-D Nééé, vůbec nejsme šílení 0:-) Jen taková zkratka od Miril, Ave, Dag :-D
A copak se nestalo, když jsme byli pryč? Ne že by si Miril užívala klidu, ona si dokonce stihla přihodit úraz :-D Místo, aby se jí to podařilo někde na lávce na túře nebo tak, nakopla se o stan :-X :-D Ale tak nemile, no.. Nebylo to další den na túru :-(
Ten večer byl nádherný úplněk, z kterého jsme nemohli spustit oči, zašli jsme tedy ještě k Čertovi na Kofolu a pak se pokoukat a fotit, tu noc bylo vidět i částečné zatmění, ale na to už jsme my neměli sílu. Tedy aspoň já rozhodně ne, byla jsem děsně zmrzlá, brr, sakra kosa!
Neděle 17.8.
V noci byla opravdu děsná kosa. Pořád jsem měla zmrzlý nos, převalovala jsem se, ty sny, no děs.. A myslím, že Dag na tom nebyl o moc líp, proto jsem ten den byla zas hodná a nechala ho vyspat a netahala ho, jak jsem slíbila hnedka brzy zrána na štreku :-D Ještě za svítání jsem ale přesto byla donucena vylézt ven :-( Brr.. Ale měsíc byl i v tu dobu nádherně vidět, tak jsem si to aspoň tím vynahradila.. Já měla nos zmrzlý a jediné, co čouhalo Dagovi ze spacáku, byl právě ten :-D
Vyrazili jsme ten den na Piecky, Miril bohužel kvůli tomu nakopnutí nemohla s námi, a tak nás kousek alespoň doprovodila. Začátek podél Bieleho potoku byl úchvatný :-* Ano, opakuji se, ale ono to v celém Ráji asi nebylo jinak :-)
V roklině Piecky jsem zažila asi největší kovový žebřík vůbec. To byla čistka na turisty, taky se jich tam dost otočilo a šlo zpátky. Nad žebříkem ale začaly lávky, kde se stala velmi nemilá věc.. Nejdřív jsem fotila já Daga a pak.. 0:-) No při předávání foťáku.. Ťuk, ťuk a tentokrát i žbluňk.. Utopili jsme foťák :-X Achjo.. Zbytek trasy jsme tedy prošli bez dokumentace, chvílemi smutní kvůli foťáku, jen jsem se modlila, aby to šlo, přeci jen, kdybych to Dagovi nebrala z ruky :-X No nic..
Nahoře jsme si pak dali sváču a po červené jsme sešli do kempu, kde jsme byli až překvapivě brzy, nato že průvodce psal, že je to na mnohem dýl.. Stihli jsme i teplou sprchu :-) Dagovi se podařilo rozebrat a zprovoznit foťák, uff.. Já si trochu pospala a když jsem se probudila, nemusela jsem se už snad o nic starat, špekáčky na večerní táborák koupené, dřevo přinesené, co víc si přát :-)
Potom jsme vytáhli naši budoucí nejoblíbenější hru, a to Žolíky :-D Nejdřív jsme museli trochu zacvičit Daga, který tuto hru neuměl, určit pravidla a už se karbaničilo. Až na občasné vtipné kombinační pokusy to Dagí rychle pochopil. Až jsme se lekly, že za chvíli opět převezme nadvládu a vymyslely na něj MAté pravidlo :-P Zkrátka kdybychom byly v ohrožení, vytáhnout nějaké nesmyslné pravidlo, které by ho zbrzdilo :-D :-X Nápad to byl pěkný, ale nakonec na něj nedošlo :-) Zahráli jsme asi 2 kola a všichni byli docela spokojeni, teda možná až na Miril :-X Já byla klasicky první 0:-) Aspoň něco mi jde.. A Dag poprvé zavřel :-)
Pomalu se stmívalo a my s Miril ještě vyrazily na dřevo, s baterkou v ruce jsme sotva něco viděly, ale do kempu jsme přeci jen nepřišly s prázdnou.. Nějací Ukrajinci či snad Rusové nás chtěli aspoň o větévku okrást, nakonec jsme se lámavě anglicky dorozuměli, že s tím, ať nepočítají :-D Pak to zkoušeli tedy jinak," you know, you are really nice.." "I have boyfriend here.." "Doesn´t matter, we want only that wood" :-D Nebo jak to bylo, ale vtipný :-)
Pak jsme tedy poseděli u ohně, opekli si buřty, topinky, dali si víno a sušenky a šlo se spát.. Ale že tolik praštěných penťáckých snů jsem neměla fakt dlouho :-D

Pondělí 18.8.
Oproti včerejšku se mi spalo naprosto úžasně, zato Miril prý naopak mrzla :-) Taky se stále necítila jít na další štreku, že by tomu nechala ještě den klid, my jsme pak váhali, jestli vyrazit na Malý a Velký Kysel´, mě to teda ani moc nelákalo, už proto, že začátek trasy byl děsně nudný a v té době mě to ještě nenapadlo skombinovat s jinou túrou.
Do 12ti jsme ještě mastili žolíky, Dag nám poprvé ukázal, co je to zavřít z ruky, grr :-D a nakonec jsme tedy vyrazili do Spišské Nové Vsi s tím, že mrknem do zdejší zoo.
Po oklice, kterou jsme prolezli město jsme byli konečně u cíle, ale jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že zrovna v pondělky je zoo zavřena, a to měli mít i rysa :-( Achjo.. Kdybych se navíc mrkla do svého průvodce, tam to všechno je :-X Grrr..
Tak jsme se skleslí vydali mrknout a najíst se aspoň na náměstí. Je to nejdelší náměstí čočkovitého tvaru a taky tam mají nejvyšší kostelní věž Slovenska. Měli jsme hlad, ale kde bylo levno, už nevařili a taky docházely prašulky.. A tak jsme nakonec skončili v místní bagetárně, což bylo ale výborné řešení, protože to bylo opravdu moc dobré :-* Pak jsme ještě skočili do parku na čokoládu, koupili, napsali a poslali dopis našemu Wydroníčkovi :-P A za chvíli už jsme byli zpátky na nádraží, chudší o nějaké ty peňoze a bohatší o několik Ň :-D
Do Hypernovy jsme se stavili na Kofolu, nějaké dítě si mě spletlo s mamčou a chtělo po mě něco k hamání :-D Tak jsem ho musela zklamat, že ode mě se vážně nedočká :-D V kempu jsme si pak zahráli jak jinak než žolíky a šlo se spát :-) Dnešní noc byla taky mizerná.. Neustálé probouzení a zmrzlý nos.. A sny..
Úterý 19.8.
Tak dnes jsem vstávala taky docela pozdě, až před půl 9.. Tohle byla špatná noc asi pro všechny, plná probuzení a šílených snů.. Ale povzbudivé bylo to, že bylo úžasně jasno, Tatry šly vidět úplně nádherně a tak dnešní trasa byla daná, Prielom Hornádu s Tomášovským výhledem.
Cesta až k Lanové lávce probíhala rychle, na rozdíl od minula jsme potkali jen málo protisměrníků. Vše bylo úžasné, jako vždycky, výstup na výhled nám dal trochu zabrat, tedy aspoň mě a Miril ano, ale rozhodně to stálo za to :-* Výhled byl prostě fantastický, tak jsme tam poseděli i delší dobu, nasvačili se, mě pořád v hlavě zněla, ani nevím proč, jedna a ta samá písnička.. Kristinka, původně od Nagyho, hodně smutná a kdo by chtěl, tady si ji může poslechnout v podání od No Name tady.
Po žluté jsme pak došli do Čingova, kde je děsně opuštěný kemp, po cestě jsme ale potkali další moc pěkné chatky, další rekreační středisko, nabuzena Landou, kterého jsem z některé zaslechla, jsem měla po příjezdu autobusem do Spišské Nové Vsi stále crazy náladu a přemluvila pak ostatní k další návštěvě zoo, která dnes byla konečně otevřena. Zoo je to malá, většina výběhů nevyhovujících a klecových, bohužel mi tím dosti připomněla Ostravu. Ale šáhla jsem si na pštrosa 0:-) Ten vám normálně vrčel a peří má takové mastné. Byli tam oslíci, medvědi, tygr, jaguár, lev, mazliví papoušci,.. Dokonce měli i rysa :-) I když ten byl bohužel zalezlý ve výběhu, tohle byl ale opravdu prapodivný exemplář :-D
Do kempu jsme pak dorazili už uchození, zmožení, unavení, hladoví.. Nevím, čím to, ale jako bych celý den běhala pořád z Frenštátu do Aše a zpátky :-D
Pořádně jsme se nadlábli, pokud se tak dá říkat čínským nudlím a ostatním instantním jídlům, co jsme neustále jedli :-D, dali si naši další kratochvilnou hru na slovní zásobu (vymysli co nejvíc slov na danou slabiku a ač se to nezdá, je to někdy velmi těžké..) asi až do desíti, a pak šli spát.. Ovšem nesmím zapomenout hlášku Miril z umýváren, protože až si udělá auto a sežene řidiče, určitě tu zas pojedem znovu a prolezem všechny trasy, co jsme ještě nestihli :-D
Středa 20.8.
Dneska jsme vstávali mooooc brzo, museli jsme totiž stíhat ranní autobus do Spišské, abychom pak stihli další do Dobšinské L´adové jaskyňe. No stihli jsme to, to ano, ale tak tak.. Ještě jsme si zaskočili o Hypernovy na pečivo, tak brzy po ránu tam toho ale moc nemají :-/
Autobus k jeskyni jel příšerně dlouho a šílenými oklikami, navíc styl ostře řezaných zatáček nad ostře řezanými svahy, kde už tak byly rozházené sražená svodidla, mi nedělal moc dobře. Ale nakonec jsme dorazili.
Vydali jsme se s houfem jiných lidí nahoru k jeskyni, když v tom.. "Ave, kde máš batoh?" ptal se Dag.. "A sakra, musel zůstat v tom autobuse.." Ne, že tam byl foťák, karta, peníze a všechny doklady.. Rozhlížela jsem se a autobus nikde, uff.. Byl jen přeparkovaný na druhou stranu, ještě že neodjel. Tak jsem tam rychle vlítla a batoh byl zas náš :-)
Zaplatili jsme za vstupné, za focení foťákem chtěli 300 SK!!! Což my jako chudí studenti.. Šlo se po kovových schodech a celý okruh trval asi 20 minut. Bylo to docela zajímavé, vrstvy ledu, které se na sebe rok za rokem ukládaly, až vznikl tenhle masiv. Dokonce tu prý trénoval i nějaký bruslař, brr, no uklouznout bych na tom tedy nechtěla. A viděli jsme i netopýrka :-) Fotky se nakonec i nějaké povedly 0:-) Průvodkyně byly na koncích a mezitím hafo lidí a stejně nevím, za co chtějí takové prachy. Ano, bylo to pěkné, ale když už jsme se tam trmáceli takovou dálku, dali do toho poslední z našich peněz.. No čekala jsem popravdě něco víc, jmenuje se to ledové, to jo, stejně jsem čekala něco spíš krasovějšího :-D Ale jsem asi moc náročná.
Plánovali jsme jít ještě na další výhled, dle průvodce "nejfantastičtější" výhled celého Slovenského Ráje. Ale po cestě jsme zahlédli turistický ukazatel na Podlesok, teplá voda lákala a tak jsme se vydali tudy. Po prudkém výstupu, na kterém padla první zmínka o MAD, totiž že by pro naši trojku potřebovali vymyslet jiné časové značení :-), a pauze na oběd, jsme minuli odbočku 0:-) Jinak řečeno jsem pořádně nekoukla do průvodce a spoléhala na mizející značení. Místo lesní cesty jsme tak skončili na cyklostezce. A to byla sakra chyba! Nejenom že se nám tak cesta prodloužila o asi hodinu, ale jít celou dobu po mírně se svažující asfaltce, obejít celé údolí x-krát dokola, byla to děsná nuda :-X, už jsem šla fakt silou vůle, noha za nohou a že ty taky pěkně bolely. No zkrátka a jednoduše, byl to děs :-X Ale na kole by to muselo být fajn :-D Nejlepší pak byla hláška od snad prvních turistů za tu dobu, co jsme potkali, byli to totiž cizinci. Ptali jsme se jich: "How far is Podlesok? How far?" A odpověď? "Far, far.." :-D A že sakra trefná.
Nakonec jsme ale dorazili k turistickému rozcestníku, kde jsme měli vyjít původně, do kempu nám už zbývala asi hodina, po cestě jsme potkali ještě krásnou raritku Ráje a to zmiji černou, no úžasná :-* Jen nám zas utekla před foťákem. Celí vyčerpaní jsme se ještě stavili na Kofolu. Uff a nakonec, třikrát sláva kempu :-D Voda už je sice spíš vlažná než teplá, ale ještě jsme to stihli, puchýře na nohách a totálně KO :-! A to už se dělaly plány, že další den jdeme znovu na Piecky a na Malý a Velký Kysel´.
Pak už jsme hlavně odpočívali, já si zkusila rysí masku, kterou jsem dostala od Miril :-D Večer jsme ještě zašli na dřevo a udělali si poslední ohníček. Zkusila jsem si opéct jabko a je to vážně docela dobré, něco mezi štrúdlem a křížalami :-) A spát.

12.-15.8.

27. srpna 2008 v 16:22 | Dreezy (Ave) |  Slovenský ráj
Slovenský Ráj
12.8. - 21.8. 2008
Skvělá a nezapomenutelná akce a já doufám, že nejenom pro mě. Ačkoliv se vyskytlo několik zádrhelů, počínaje tím, že nás nakonec jelo tak málo, předčasným odjezdem našeho drahého andílka a v neposlední řadě nedodržením rozpočtu, za což se ještě jednou moc a moc omlouvám. Doufám, že jsem tím nikomu nezpůsobila větší nepříjemnosti.
Účastníci:
  • Angelka Dark-Simenia (do 15.8.)
  • Averan Mystery
  • Dagonat Lethal
  • Miril Esteliel
Úterý 12.8.
Vstávala jsem v sedm a trochu zákeřně jsem se radovala z toho, že to tentokrát nejsem já, kdo musí být tak brzy na nohou, věřte mi, tenhle čas oproti ostatním, to byl vážně čajíček :-D Pomalu jsem se začala chystat, říkajíce si, teď už jsou asi všichni pohromadě, pomalu kupují lístek a už možná taky čekají na nástupišti, když v tom mi zazvonil telefon. Na chvíli se mi zastavilo srdce, když se v něm ozval zničeným hlasem Dag, že je všechno v háji, protože jeho autobus boural. Když jsem zjistila, že je v pořádku, přeci jen jsem se uklidnila a zavolala to i holčinám. Odjezd byl tedy posunut až na jedenáctou, což, jak jsem doufala, Dag už stihne. Jen holky se nudily asi o trochu dýl.
Sama jsem se tedy pomalu vydala na vlak, chtěla jsem se k ostatním připojit v Olomouci, protože tenhle vlak měl oproti původnímu přeci jen jinou trasu a nejel přes Těšín, koupila jsem si tedy lístek a dál si ohryzávala nehty, protože jedenáctá se blížila a Dag zatím na nástupiště nedorazil.. Jenom, ať to stihne, prosíííím.. Holky už mi psaly, že sedí v kupé a on stále nikde.. Uff.. Na poslední chvíli, ale je tam, jupííííí, chtělo se mi zavýskat. Tak tahle část nakonec přeci jen vyšla.
Koukám se tak na svůj lístek, no jo, ale já musím jet sakra přes Těšín!!! Přes Olmík je to přeci jen oklika a tohle si dráhy líbit nenechají, no co se dá dělat, setkám se tedy s ostatními až v Žilině. Nejbližším vlakem jsem dojela do Těšína, koupila si nějaké časopisy, vivat Skotsko :-* (snad příští rok? 0:-)) a čekala. Můj další vlak měl zpoždění víc jak hodinu, no jo, všechno kvůli Studénce, vlastně to byl ten vlak, kterým jsme měli jet původně. Nakonec jsem ale odjela, cesta z Těšína do Žiliny byla opravdu nádherná, miluji čučení se z okna :-*
V Žilině jsem pak čekala další asi hodinku, než konečně přijel mnou vytoužený vlak a v něm všichni mí milovaní penťáci :-* Třikrát hurá, sešli jsme se :-D Další cesta byla taky nádherná, člověk by řekl, že Slovensko jsou jen lesy, řeky, skály a hory, výhled na Tatry byl opravdu úžasný :-*
A to už jsme dorazili až do Spišské Nové Vsi, kde jsme nejdřív zašli na autobusák pozjišťovat spoje a nakonec zpátky na vlakáč do tamější restaurace na vyprážaný sýr a Kofolu, božský to nápoj a asi náš nejčastější na Slovensku :-) Už cesta k restauraci byla dost vtipná, nejdřív, jako správné patrioty, nás zaujalo každé Ň, a že ho tam bylo opravdu požehnaně, Dreváreň, predajňa, herňa.. No prostě ráj pro ohniváky :-D
Nejdřív jsme se dovnitř dobývali spodem, kde bylo zavřeno, pak se nás ale ujala průvodkyně: "Tady vidíte našu malu krásnu stanicu, tady se trochu zatmělo (procházeli jsme kolem romů :-D, ale tady se to bere přeci asi jen více s humorem, taky to říkala přímo před nimi :-D ). Nakonec jsme restauraci našli, ještě se prišla opytať, zda sa nám páčí.
Tak a teď šup na autobus, řidič zavrčel něco ve smyslu, že dá vědět, až budem na rozcestí v Hrabušicích, což máme nejblíž ke kempu, jeho kývnutí v zrcátku jsem si pak málem ani nevšimla. Ještě kus pěšky, který se po celém dni a s naší batožinou na zádech zdál celkem nekonečný a hurá, našli jsme náš kemp v Podlesku. Tam se mi opravdu moc líbilo :-*
Zaplatit na recepci a rychle si najít plácek pro stanování, už se totiž stmívalo. Místečko se nám zdálo ideální, blízko ohniště, rozestavěli jsme stany do kruhu, Angie měla ten svůj sakra velký a měla v něm spát sama, tak jsme provedli chytrou výměnu za náš pro dvě osoby, Dag měl radost, že se konečně bez problémů vleze, i když jsme trochu klouzali dolů.
Tenhle den měly jít i nejlépe vidět perseidy, Miril s Angie už byly dost unavené a tak šly spát, zato my s Dagem, taky řádně unavení, jsme si vyšli ještě kousek za kemp, ač byla obloha docela jasná, hvězdy šly vidět bohužel dost špatně, asi blízkým osvětlením i zářícím měsícem. Chvíli jsme ale vydrželi, něco málo i zahlédli a pak jsme se vydali taky do pelechu.
Ještě večerní rituál, splachovací záchody a blízké umývárny, no oproti táboru mi to přišlo jako opravdu velký luxus, přijdu do stanu, chci dát Dagímu dobrou noc, ale ne že on už spí?! :-D Bylo toho za ten den na nás přeci jen dost, úmorné cestování.. No tak nic no, vytáhnu ještě blok, udělám si zápis, zachumlám se taky do spacáku a jde se chrnět :-)
Středa 13.8.
Nevím, čím to je, ale ač spím ve stanu sebelíp, probouzím se vždy už brzy ráno. Už v 6:15 jsem poslouchala křik místního dravce, jak vyšlo najevo, nejspíš jestřába "křiklavého".. 7:30, 8:00, 8:30.. A pořád se nikdo neměl k tomu, aby vstával, už jsem to ale nevydržela a vyrazila na ranní obhlídku kempu. Do umývárny, dolů pro rohlíky, obkouknout mapy, průvodce...
Když jsem dorazila zpátky ke stanům, holky už byly taky vzhůru, jen Dag stále spal.. Vyrazily jsme po kempu tedy ještě jednou, pro nutelu, pro vstupenky, cestou zpátky jsme málem uzavíraly sázky, jestli bude náš jediný mužský účastník stále vyspávat a … Byl vzhůru! No sláva :-D Ale tak ani se nedivím po té sauně, která se ráno ve stanu tvořila.
Na první výlet tedy vyrážíme docela pozdě. Bylo asi půl 11. a s Miril jsme se docela demokraticky rozhodly jít na Suchou Belou. V tuhle dobu už tam bylo bohužel dost lidí, ale i tak to bylo úchvatné. Poprvé jsme vstoupili do Ráje.. A to doslova, koryto malé říčky nás provázelo celou dobu, sem tam jsme do toho museli i šlápnout, pak přišly první lávky :-* Někteří zpočátku museli překonávat sami sebe a počítali každý schod, ale nakonec jsme se otrkali a všichni jsme to zvládli :-)
Byla to i první zátěžová zkouška pro mé nové botky, ale outdoor neoutdoor, klouzalo to stejně :-D Divila jsem se, že potkáváme dost lidí v protisměru, ačkoliv je to jednosměrná trasa, vysvětlení ale přišlo vzápětí.. Obrovská zácpa, doslova. Totiž přišel na řadu první kovový žebřík. Tak jsme tam tu půlhodinku vystáli zařeknutí, že příště vyrazíme určitě dřív. Ještě když jsme před námi uviděli starou známou papučářku, kterou jsme potkali už den předtím v autobuse a pak další následující asi dva dny.. Prostě exot největší, punčocháče, sukně, kabelka a papuče!!! To jsem si jen říkala, pane jo, za tou nejdu, vždyť mě z toho žebříku shodí!!! Ale nakonec jsme ji naštěstí předběhli. Nahoře už se to trhalo a dál to pokračovalo celkem v klidu, další lávky, žebříky, první stupačky. Bylo to moc fajn, ani nevím, ale túry v Beskydách už mi budou navždy připadat asi tak trochu nudné :-D
Poslední kus před námi, už bez pomůcek, a až na Daga, který vypadal, že má neustále plno energie, dámská část to sotva vyklopýtala.. Po další stezce jsme se vydali směr Kláštorisko, Miril pořád hledala nějaké ty výhledy a my se těšili na Kofolu :-* Nahoře bylo ale nehorázně draho, ti z toho mají tedy sakra kšefty.. Nakonec jsme sešli níž prozkoumat ruiny bývalého kláštera, tam to prolezli skrz naskrz, dokonce i tam, kde se nejspíš vůbec nesmí 0:-) Pak abych některé zlechtala, abychom šli vůbec dál.. Celou dobu to totiž vypadalo na déšť a jen nějakým Zázrakem se nám to stále vyhýbalo 0:-)
Cesta dolů už byla klidnější, i když po žluté to bylo docela nudné, betonovka s x zákruty navíc, po prudší lesní červené jsme ale nakonec došli zpátky do kempu, hurá na ledovou sprchu, brrrr.. A první zkouška vařiče, boloňská omáčka byla opravdu dobrá :-P
A pak? No přeci jen jsme byli docela utahaní, tak se šlo spát docela brzo.
Čtvrtek 14.8.
Sotva jsem ráno otevřela oči, bylo mi jasné, že se nikam nejde. Tedy ne žebychom to tak neplánovali, ale kap kap pršelo na stany a tenhle zvuk mě ukolébal k dalšímu spánku. A dál? Pršelo. Pršelo. A pršelo. Nakonec si holky zalezly k nám do stany, hráli jsme šílenost zvanou čing čong, pak taky země, město, zvíře, věc.. Nevyhrál nikdo jiný než náš rektor :-) Pak jsme si něco uvařili, dozvěděla jsem se nemilou věc a to, že Angie pojede další den domů, bohužel :-( Ale nebylo zbytí.. A odpoledne bylo znovu ve znamení odpočinku a spánku, jelikož déšť pokračoval.
Probudilo mě však teplo, kecám, vedro! Což znamenalo jedno, venku se udělalo hezky, slunce nám paří na stan, z kterého se jistojistě stává sauna. Miril pro nás taky zjistila zajímavou věc, že v kempu dokonce teplá i teče! :-D A to asi tak od sedmi od rána do pěti do večera. To jsme všichni uvítali a hned se šli osvěžit.
Tak co teď? Řekli jsme si, že bychom se mohli vydat ke koním, pozjišťovat, jak je to tady s těmi vyjížďkami a tak.. Z kempu vedla šipka na Ranč Podlesok, slyšela jsem ještě o jednom a to U Traperů. Ale usoudila jsem, že je to asi jedno a to samé. Ale omyl, byla to restaurace a jediné co tam měli, byl pes, co vypadal jako prase :-D
A tak jsme se otočili a zamířili na původně zamýšlený ranč U Traperů. Ten byl skutečně krásný, pohoda tam doslova sálala, hned kolem nás začalo poskakovat nějaké bláznivé štěně, k němu se přidal další větší hafan, v křesle spokojeně vyspávala kočka. Zeptali jsme se co a jak, hodinová vycházka by tu přišla na 400 SK, no škoda, ale je to celkem dost.. Ještě jsme se pomazlili s místním koníkem a vydali se pomalu zpátky.
Zašli jsme do bufetu k Čertovi. Sbíhaly se mi sliny na avizovanou klobásu, ale bohužel zásobovač nedorazil či co.. Tak jsme skončili u Kofoly, chipsů, lízátek, buráků, čokolád, croissaintů, no to vám byla večeře :-D Pak jsme ještě skočili na recepci zkusit, jestli tu funguje nějaké storno a nakoupit pohledy. Vážně nám dokonce něco vrátili, ale nijak zvlášť to neřeší, ani nám nic nevyškrtli, neprobíhaly žádné kontroly, takže jsme až do konce pobytu mohli mít roztažené všechny tři stany.
Potom jsme se s Miril na nějakou dobu zdejchly na Šariš, místní pivo, kterým lákají na každé vývěsní tabuli. Ale řeknu vám, nic moc :-! A strašně rychle to kozne. Skončily jsme nakonec na lavičce před jednou chatkou a drbaly jsme a drbaly 0:-) :-X No jo, jsme se přece jen dlouho neviděly 0:-)
Když jsme potom přišly zpátky, zjistily jsme, že se čte večerníček na dobrou noc, a to Ohnivácký deník, tak jsme se hned přidaly a poslouchaly :-) A pak spát.. Dnešní noci byla nepříjemná bouře a to jsem ještě musela ve stanu svést souboj se štipkou, no fuj :-! Nakonec jsem musela i vylézt ven odskočit si, bouřka už byla dál a bylo to úžasné nebeské divadlo, blesky křižovaly oblohu skoro vodorovně, vážně paráda :-)
Pátek 15.8.
Ha a dneska ta potvora křiklavá nevzbudila mě, ale všechny ostatní :-P Vstávali jsme všichni brzo, už asi v půl 7., abychom stihli autobus, kterým měla odjet Angie.. Bus měl krapet zpoždění, až jsem se bála, aby vůbec jel, ale nakonec přece jen :-)
Po zakoupení lístku na vlak jsme se vydali hledat pekáreň. Prolezli jsme málem půlku města, abychom skončili zpátky v Hypernově, kde jsme se vrhli na anglické rohlíky :-* Wow a ještě teplééé.. Taky jsem udělala pořádný větší nákup, jídlo už totiž trochu docházelo 0:-) Nabrala jsem, co se dalo a taky jsem to pak málem neunesla :-D
U stanice jsme se pak nasnídali a zasmutnili si při odjezdu Angie.. Achjo.. Pomalu a sklesle jsme se vydali zpátky na zastávku, teď už jen tři a vymýšleli jsme, co dneska ještě vyvedem. Protože jsem to nedomyslela a neměli jsme s sebou vlastně vůbec žádné hry, Dag zaskočil ještě do Hypernovy a já zaběhla koupit ke stánku žolíkové karty. Čekáme, čekáme na ten bus a ono ejhle, že bych se o hodinu sekla? 0:-) Já nevím, proč mi věří :-X Tak jsme ještě zaskočili do kavárny na horkou čokoládu a kapučíno. Když jsme si ale chtěli dát Krvi saj, obsluha nás mírně ignorovala.
Cestu zpátky do kempu jsem prospala, asi jako každou z následujících jízd tamějšími autobusy, mají nějak moc sedativní účinky :-D Tohle odpoledne jsme se tedy rozhodli pro Kláštorskou roklinu. Začátek byl stejný jako u Prielomu Hornádu a že to byl tedy moc pěkný začátek! Řeka Hornád je průzračná, jako vůbec všechny ostatní říčky v okolí, lákavá a úžasně chladivá. Opět nás čekala moc pěkná trasa s lávkami, stupačkami, řetězy a sem tam i nějakým tím mostem a to jsme se stihli zároveň kochat krajinou, dát si nesčetně zastávek u řeky, hledat vydry a házet žabky :-) Výš v roklině to bylo i trochu nebezpečné, protože jsme se na stupačkách sráželi s protisměrníky, marně a hlavně neprávem jsem jim nadávala, že je tohle jednosměrka 0:-) Tou byla až vrchní část a tam někde Dag poprvé pokřtil i svůj foťák, který vypadl a ťuk, ťuk o sklálu, naštěstí se zastavil o kámen.
Opět jsme tedy skončili na Kláštorisku na zmrzlině a Kofole a vydali se zpátky do kempu, tentokrát po příjemnější stezce, na konci níž nás čekala příjemná poslední skalní vyhlídka na řeku. Dorazili jsme ke stanům až dávno potom, co přestala téct teplá voda, proto jsme se rozhodli o pokus vykoupat se v Bielem potoce.. Nakonec jsem tam byla schopná vlézt akorát tak po kotníky, ta voda byla sakra zimná! Brrrr..
Po večeři jsme se sešli u nás ve stanu a zahráli si jednu z těch nových her, Pálí vám to. Bylo to hlavně o skládání a vymýšlení slov, na což já vážně nejsem, docela jsem na to jen tupě zírala, zato rektor málem protrhl papír, jak horlivě psal nová a nová slova. No nic pro mě, zvlášť při té únavě :-) No moc jsme toho nestihli a už se začalo stmívat, na hru jsme dál neviděli a tak se šlo spát..