Bouře

29. července 2008 v 21:48 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Trochu starší úvaha, která se zatoulala ukrytá v deníku..
Záblesk osvětlil temný pokoj. Vnikl dovnitř oknem, které dívka předchozího večera naplno otevřela ve snaze nahnat dovnitř neexistující vánek. Toho dne bylo dusno k zalknutí, peřiny už dávno neplnily svůj účel. Ležely nahrnuty v hlavě postele, stejně jako pár nesourodých polštářů. Asi tak uprostřed lůžka ležela na břiše dívka, jednu nohu a jednu ruku pokrčenou.
Další záblesk a zapraskání hromu. Už předtím neklidná dívka se s trhnutím probudila. Srdce jí bušilo, jako by mělo každou chvílí vyskočit z hrudi. To ten sen, ne sen, ale noční můra a teď se probudí uprostřed bouře. Omámeně vstáhla ruku po peřině a celá se do ní zachumlala. Stále se trochu třese, než jí dojde, co se vlastně děje. Pomalu se tedy vydá k oknu, aby jej zavřela a hluk byl tak menší. Z postele pak pozoruje celý ten výjev, nebeské divadlo, smršť blesků a hromového dunění, tak takovou bouři už dlouho nezažila, většinou ji to ani neprobudí, ale dnes, brrrr.. Okno má vždy odkryté, žádné závěsy ani žaluzie, ty jsou vyhrnuté. A to vše v domnění, že se jí za světla bude snáz vstávat.. Ano, mylný dojem, ale i tak je lepší řídit se přirozeným světlem, než si uměle prodlužovat noc..
Přitáhne si deku ještě blíž a zády se namáčkne ke stěně, skrčená do klubíčka zavírá oči a i přes ostré záblesky, které občas proniknou skrz víčka, usíná..
Ano, byla to docela nepříjemná noc. A přitom mám bouřky i ráda, nebo ráda, ono je to se mnou trochu složitější.
Když jsem byla malá, probíhala každá bouřná noc právě takhle, přitisknutá ke stěně, případně i schovaná za skříní, jsem s hrůzou čekala, kdy to pomine. Zvlášť mě děsila představa kulového blesku, který se žene k nám do pokoje.. Moc mi nepřidaly ani bláznivé sny, ve kterých jsem utíkala lesem a bouře dosahovala takové intenzity, že se ten zvuk podobal až vysokému pískání, těžko to popsat, zkrátka tak strašně vysoká frekvence, že se to nedalo vydržet.
Toto ale časem pominulo a já si naopak bouře začala vychutnávat, ačkoliv stále v bezpečí domova. Postávám na balkóně a sleduju klikatící se blesky, je to pro mě tak trochu adrenalin, asi právě proto, že jsem překonala svůj dávný strach. Ale jak říkám, když se těsně schyluje k bouři a já mám jít venčit tu svoji malou potvůrku chlupatou, vyhýbám se otevřeným místům a loukám.. Co kdyby 0:)
Stejně tak mi to bylo hodně nepříjemné na táboře ve stanech, představa, že vlastně nemají žádné hromosvody :D 0:) Ale i toto překonávám, na letošní vodě mi to pro změnu vůbec nepřišlo a já se hřměním nechala krásně ukolébat až k spánku..
Nevím, proč je to se mnou jednou tak a jednou onak. Asi záleží.. Nevím na čem :D Vzpomínám i na letní přípravu, kdy jsme běhali po oválu v té největší bouři a mě to příjemně povzbuzovalo, vzrušovalo, opět ten adrenalin.. :)
A závěr? Ani nevím :D Prostě strach z bouří ve mně přerostl v příjemné adrenalinové vzrušení. No a tato noc.. To ten sen, no a ta bouře k tomu zrovna nepřidala :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wyrda Wyrda | Web | 29. července 2008 v 21:59 | Reagovat

Zajímavé ;-¨)

Bouřky jsou ale vážně plné adrenalinu...

Uhodí do tebe blesk, neuhodí?

Spadne strom, nespadne?

A zároveň jsou tak magicky nádherné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama