Červenec 2008

Cesty hvězd

30. července 2008 v 16:22 | Dreezy |  Básničky
Na nebi třpytí se tisíce hvězd,
mezi nimi tolik neznámých cest.
Cesty snů a stezky fantasie,
kde každý z našich příběhů žije.

A já v nich čtu a tiše žasnu,
za těchhle nocí ráda hůlku zhasnu,
nechám se unést příběhy kouzelnými,
k dokonalosti námi, snílky, stavěnými.

Cesty hvězd, ty hranice nemají,
žádné zábrany, žádná ne neznají.
Svitem svým naše sny předou
a obarví tak realitu šedou.

Hagen

30. července 2008 v 0:13 | Dreezy |  Básničky
Pověst nebo něco víc? Kdo nám k tomu může co říct.. Nikdo takový totiž nezbyl.. A co se se všemi stalo? O tom můžou vyprávět jen prázdné štoly České Ameriky..
Když někdo jako já
záhadám věřívá,
stane se to,
že legenda ožívá..

Štoly české Ameriky
dávné tajemství skrývají,
kroky v tichých chodbách,
oči, co se ze tmy dívají.

Kolejnice u stropu,
jen si zkus na gong zazvonit,
a jde si právě pro Tebe,
měl si to dřív pochopit.

Hagen v stínech čeká,
tohle je jeho štola
copak Tě neleká,
že smrt už na Tě volá?

Měl by ses bát..
A sice můžeš doufat,
marné je však utíkat,
teď nezbývá než zoufat.

Už mezi námi nejsi,
abys prozradil, jak to vlastně bylo.
Trocha krve, výkřik bez ozvěny..
A legenda.. To, co tě zabilo.

Bouře

29. července 2008 v 21:48 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Trochu starší úvaha, která se zatoulala ukrytá v deníku..
Záblesk osvětlil temný pokoj. Vnikl dovnitř oknem, které dívka předchozího večera naplno otevřela ve snaze nahnat dovnitř neexistující vánek. Toho dne bylo dusno k zalknutí, peřiny už dávno neplnily svůj účel. Ležely nahrnuty v hlavě postele, stejně jako pár nesourodých polštářů. Asi tak uprostřed lůžka ležela na břiše dívka, jednu nohu a jednu ruku pokrčenou.
Další záblesk a zapraskání hromu. Už předtím neklidná dívka se s trhnutím probudila. Srdce jí bušilo, jako by mělo každou chvílí vyskočit z hrudi. To ten sen, ne sen, ale noční můra a teď se probudí uprostřed bouře. Omámeně vstáhla ruku po peřině a celá se do ní zachumlala. Stále se trochu třese, než jí dojde, co se vlastně děje. Pomalu se tedy vydá k oknu, aby jej zavřela a hluk byl tak menší. Z postele pak pozoruje celý ten výjev, nebeské divadlo, smršť blesků a hromového dunění, tak takovou bouři už dlouho nezažila, většinou ji to ani neprobudí, ale dnes, brrrr.. Okno má vždy odkryté, žádné závěsy ani žaluzie, ty jsou vyhrnuté. A to vše v domnění, že se jí za světla bude snáz vstávat.. Ano, mylný dojem, ale i tak je lepší řídit se přirozeným světlem, než si uměle prodlužovat noc..
Přitáhne si deku ještě blíž a zády se namáčkne ke stěně, skrčená do klubíčka zavírá oči a i přes ostré záblesky, které občas proniknou skrz víčka, usíná..
Ano, byla to docela nepříjemná noc. A přitom mám bouřky i ráda, nebo ráda, ono je to se mnou trochu složitější.
Když jsem byla malá, probíhala každá bouřná noc právě takhle, přitisknutá ke stěně, případně i schovaná za skříní, jsem s hrůzou čekala, kdy to pomine. Zvlášť mě děsila představa kulového blesku, který se žene k nám do pokoje.. Moc mi nepřidaly ani bláznivé sny, ve kterých jsem utíkala lesem a bouře dosahovala takové intenzity, že se ten zvuk podobal až vysokému pískání, těžko to popsat, zkrátka tak strašně vysoká frekvence, že se to nedalo vydržet.
Toto ale časem pominulo a já si naopak bouře začala vychutnávat, ačkoliv stále v bezpečí domova. Postávám na balkóně a sleduju klikatící se blesky, je to pro mě tak trochu adrenalin, asi právě proto, že jsem překonala svůj dávný strach. Ale jak říkám, když se těsně schyluje k bouři a já mám jít venčit tu svoji malou potvůrku chlupatou, vyhýbám se otevřeným místům a loukám.. Co kdyby 0:)
Stejně tak mi to bylo hodně nepříjemné na táboře ve stanech, představa, že vlastně nemají žádné hromosvody :D 0:) Ale i toto překonávám, na letošní vodě mi to pro změnu vůbec nepřišlo a já se hřměním nechala krásně ukolébat až k spánku..
Nevím, proč je to se mnou jednou tak a jednou onak. Asi záleží.. Nevím na čem :D Vzpomínám i na letní přípravu, kdy jsme běhali po oválu v té největší bouři a mě to příjemně povzbuzovalo, vzrušovalo, opět ten adrenalin.. :)
A závěr? Ani nevím :D Prostě strach z bouří ve mně přerostl v příjemné adrenalinové vzrušení. No a tato noc.. To ten sen, no a ta bouře k tomu zrovna nepřidala :D

A paní? Vy nošíte dopišííí?

29. července 2008 v 19:38 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Ráno a poledne bylo ve znamení pracovním. Na to málo spánku jsem se celkem donutila vstát, vyřídit nějaké ty maličkosti a šup do sklepa, natřídit letáky a roznášet.. Nevím, co mě to popadlo, roznášet přes ten největší hic, ale asi jsem to chtěla mít konečně za sebou. Vždycky jen odkládám, jak se mi do toho nechce..
U prvního věžáku si mě hned odchytla malá zvídavá holčička.. "A paní? Vy jšte pošťačka? A čo to rožnášíte? A nám taky? A proč ne? A proč?" No pak taky polovinu věcí, kterým jsem za mák nerozuměla, ale odkývala, případně vyvrátila jsem jí to ke spokojenosti.. To žvatlání je někdy vážně jak cizí řeč :D
A pro změnu u důchoďáku.. "Už nám zase rozdáváte ty pětistovky?" Ale jim aspoň povětšinou rozumím.. A někdy si člověk i pokecá, i když třeba jen o tom počasí..
Jo, na takovém malém okruhu a kolik člověk potká různých lidí.. Stejně mě dnes nejvíc dostala černobílá mazlivá čičina, která si mě hned získala. Nejdřív vykoukla z pod auta a šup, už jsem byla její, celou mě obkroužila, označila si mě, můj vozík taky..
No jo, mrška vypočítavá, beztak měla jen hlad :D A navíc, když tak na ni koukám, když odcházím.. AU! Ne že si opět nakopnu palec? A to pro změnu druhý.. Tím prvním se mi nedávno vlastní šikovností podařilo "olíznout" kovovou tyčku :D Jauky..
A šup domů, nakrmit psíka a rychle za kámoškou.. Tedy, že jsem se tak dlouho nevykecávala.. Ale tak, ono se ta přemíra štěstí musí taky někde ventilovat :D Achjo.. Jen škoda, že se tak míjíme, jednou jsem pryč já a jednou zase ona.. Potvůrka moje.
A teď, šup na restíky a snad taky i na kvízy.. :D

Svatojánská noc

28. července 2008 v 12:38 | Dreezy |  Básničky

Vím, oproti Svatojánské noci přeci jen o něco zpožděno O:-) Nemohla jsem si totiž vzpomenout na všechny ty krásné obřady, ale.. No nechala jsem to nakonec stejně tak :D
Natrhat devatero kvítí,
ať ukáže se ten, kdo mě za srdce chytí.
Pak je vložit pod polštář,
čí ve snu se mi zjeví tvář?

A když najdeš zlaté kapradí,
tajemství moudrosti Ti možná prozradí.
Snad i bohatství a třeba taky..
Hledej dobře, ukryto je před všemi zraky.

Stoupnout si do řeky za slunce východu,
zchladit si nohy po nočním pochodu,
snad pro zdraví, snad pro ten šok,
a na to rosy ranní lok.

A to nejkrásnější, s ohněm tanec,
vyhnat zlé duchy, podpálit jim ranec.
I pro tu očistu, a něco vyčíst z plamenů,
záblesky proudí jak průtrž kamenů..

Kouzelná noc, koukám se na nebe,
na hvězdy jasné a myslím na Tebe.
Obřady krásné, však chci budoucnost svou znát?
Mám v hlavě jen Tebe a Tvá něžná slůvka napořád..

Letní bouře

20. července 2008 v 14:51 | Dreezy |  Básničky
Letní bouře, která vše smyje,
mé srdce, co tak hlasitě bije.
Ráda bych tě vedle sebe měla,
cítila blízkost Tvého hřejícího těla..

V silném větru ohnou se i stromy,
kolem hlasitě práskají hromy.
Zlé noční můry, ruce mě zebou,
pod peřinou bych chtěla být s Tebou.

A už při té představě je mi krásně,
usmívám se, nevnímám blesků třásně.
A ze dne noc a z noci den
a ze snu už vzpomínka matná jen..

Opít se radostí

19. července 2008 v 13:38 | Dreezy |  Básničky
Báseň na zadaná slůvka: oko, vlas, nebe, život, muset, toužit, zpívat, okno, kámen
Oko Tvé pozoruje noční nebe,
koukáš na hvězdy padlé vlas,
toužíš a přitom Tě příjemně zebe,
že nadešel už onen čas..

Máš chuť zpívat a bláznivě tančit,
že život Tvůj teď o tolik hezčí je,
není divu, že z toho chceš jančit,
brzy budeš oknem sledovat koleje.

Přesto se sebe ptáš, tak proč jen..
nervozity kámen snad víno rozpustí,
vždyť plní se Ti Tvůj sladký sen,
nic nemusíš, jen nechat se opít radostí.

Srazová (3. část)

15. července 2008 v 22:50 | Dreezy (Ave) |  Trocha ze mě samé
Neděle 6.7.
Než se ráno všichni vyhrabali z pelechů, já už jsem byla zase vzhůru :-) Zvláštní, doma se nemůžu dospat, ale když spím venku, vstávám vážně za svítání :-) A navíc, museli jsme jít vyzvednout Miril na zastávku :-) Dostala jsem snídani až do "postele" Díky, Kiny :-* No prostě zlatíčko :-D Na zastávce jsme jenom s hrůzou sledovaly, jak autobus, kde měla Miril sedět, prosvištěl kolem. Nakonec ale zastavil a my si mohly vydechnout. Na chatě někteří jedinci hráli ještě aktivity, trochu se pouklízelo a já, Kiny, Angie a Miril se s ostatními rozloučily a vydaly se směrem na Velkou Ameriku :-) Potvory mě málem nechtěly pustit, prostě mě stáhly na postel a začaly mě lechtat, v případě Lutien samozřejmě ňufat, o čemž jsem se ještě ani nezmínila :-X Ale kdo nezažil, nepochopí :-D
A hurá na Ameriku :-D Vyšly jsme asi ve dvě a byl nehorázný hic! Pomalu by se to dalo přirovnat k MoRvedru, ale to jen tak něco nepřekoná a o tom zas později :-) Plahočily jsme se po silnici, autobusy žádné nejely, v jednu chvíli se nám podařilo stopnout chlapíka s vagonem, nebo jak se tomu nadává :-D, a ten nás pár kilometrů svezl, ušetřil nám dobrou půlhodinku, možná i víc. A ta klima a hudba :-* Vylézalo se nám opravdu těžko.. Tuším, že to byly Kozolupy, mimochodem, mají tam akorát pořádný kravín :-D, kde jsme se zastavili v hospůdce.. Ale jaké!! Pohár? Nemají.. Něco k jídlu? Nevedou! Což o to, že to vše měli napsané na vývěsních cedulích. A tak jdem do zadní místnosti a tam se pro změnu neobsluhuje a tak jsme se obsloužily samy :-D Kombinace limonády, brambůrků a zmrzliny opravdu přišla vhod. A pak jsme se vydaly dál, k Velké Americe jsme se dostaly něco kolem páté, bylo tam plno lidí, ale ten pohled :-* Ten stál prostě za to.
Pomalu jsme celý lom obešly, samozřejmě zákaz vstupu pod pokutou 15000,- :-D Dokonce to bylo k vzteku nově oplocené, ale dole bylo plno lidí. Z druhé strany by se dalo i slézt, Kiny s Angie by šly hned.. Miril se nechtělo a mě v tu chvíli taky moc ne.. Docela se za sebe stydím, příště do toho ale jdu, protože ty štoly dole, ty se musí prozkoumat a navíc mám dojem, že se z Velké Ameriky dá dostat do té Malé. Taky se schylovalo k bouři a všichni pomalu odcházeli, příště bereme lano a jdem na to :-) A já se prostě hecnu! Musíííím!!!
Tak jsme se aspoň usadily na skále a užívaly si ten výhled a že byl :-* Netřeba dodávat, že jsem s sebou jako vždy tahala i poiky 0:-) Ale kdo točil na skále :-D My točíme prostě všude..
Po nějaké chvíli jsme se vydaly k Malé Americe, ta mě uchvátila ještě víc :-* Zelená brčálová voda, krásná tůňka, dole místo k táboráku, úžasné, jen škoda, že tohle už na fotce nemáme.. Tam jsme si opět sedly na skálu a zůstaly až do té doby, než začalo pršet.. A ještě i chvíli potom, prostě se domů vůbec nechtělo..
Nakonec jsme ale byly donuceny, déšť sílil, bouře se blížila.. Když jsme se dostaly k cestě, byly jsme už skrz naskrz promočené, do toho začal foukat nehorázný vítr, takže i byla pěkná kosa. Celé zmáčené jsme šly smířené s deštivým osudem, já ani nic neviděla, zakrývala jsem si oči, jak mi do nich lilo, ale Kiny se nějakým Zázrakem 0:-) podařilo stopnout auto. No tomu by vážně jeden nevěřil a to jsme toho ještě moc neušly. Mladý sympatický pár nás vzal až před osadu, vůbec jim nevadilo, že jim všechno zmáčíme, byli vážně zlatí. My jim zase pomohly s cestou na Prahu :-) Tedy já ne, s mým orientačním nesmyslem :-D Ale kdybychom je nepotkaly, nechtěla bych vidět.. Zpátky na chatě jsme byly asi v osm, hadry rychle dolů, podpálit kamna a sušit. Uááá, to bylo ale příjemné teplíčko :-* Něco jsme pojedly, já ostatní vydrtila v kartách 0:-) Hahá, jen koukněte na vítěze :-D
Ale jen v žolíku, autobus už mi moc nešel.. A pak pro nás přijel Kiny taťka a jelo se do Prahy. Z cesty nic nevím, protože jsem ji prospala. U Miril ještě rychlá sprcha, mrk na pent a hurá do rozestlané postele.. Ještě jsem Miril chvíli otravovala, jak já to mám ve zvyku 0:-) No prostě Ave já :-P 0:-) Ale pak už opravdu spát, aspoň na chvilku..
Pondělí 7.7. (aneb fekální den?)
Chcete vysvětlení? Pak čtěte dále.. Ne pro mě, ale pro Kiny zaručeně blbší den, raději nevysvětlovat význam slova blbší :-X Ale zasvěcení ví :-D Ale ačkoliv ji ten den přišel dost draho, věřím, že si ho užila stejně jako já :-)
Začalo to už z rána.. Miril šla na brigádu a já jela za Kiny domů, jak bylo domluveno.. Měla mě čekat na zastávce, ale tady nikdo. Dobrá, píšu první SMS a nic.. Deset minut, koukám kolem sebe, druhá SMS a nic.. Sakra, ona snad fakt zaspala! No to snad není možný.. Další dvě SMS, ale to už jsem vzdala, všechno ve mně vřelo, byla bych schopná pokousat nejbližšího kolemjdoucího.. Naštěstí ale nikdo nešel.. Naprosto napěněná jsem se tedy vydala na metro a do Luxoru.. Ano, knihy, ty mě zaručeně uklidní a že jsem tam strávila pěknou dobu. Mezitím už vztek vyprchal a když Kiny s obavami volala, musela jsem se prostě už jen smát. Ještě rychle na oběd do České a pak na další sraz a jupíí do čajky :-)
Šlo se klasicky do Genesis, Kiny mě jako odškodné pozvala na Sahleb, to jsem opravdu nemohla odmítnout a pak klasicky šíša.. Ale jaká!!! To byl prostě blbší den..
Všichni jsme byli dost unavení, polehávali jsme, ale když už nám potřetí donesl špatnou šíšu, vzdali jsme to a vydali se ke Dvoum Šálkům. Tam se mi to moc líbilo a melounová dýmka se slivovicí, ta fakt neměla chybu :-* A kecaly jsme a kecaly a taky si zahrály papírkovanou, Luti dokázala svými kresbami vdechnout život i tenisové pálce :-D A já jsem to zas schytla :-D Hulič Ave, hladová Ave, drzá Ave, no kde jen na to chodí? Já, takový andílek :-D A bylo nám fajn.. Nakonec dorazila i Miril po brigádě, předtím ale zase část odešla a tak jsme se setkávali a zase rozpojovali..
Nakonec jsme zbyly jen já, Kiny a Miril a šly jsme do mé kdysi oblíbené hospody, akorát už to vůbec není ta irská, co tam bývala :-( Ale nějaká úplně jiná, sice pěkná, ale ty ceny :-X Ty pidiporce a vůbec.. No aspoň, že vedou můj oblíbený Hoegaarden, ale příště se jde do irské a na cibulačku v chlebu :-*
Pojedly jsme, popily, sklidily zvědavé pohledy, když jsme začaly hrát mikado s párátky, holky se mnou málem ztratily trpělivost, když jsem začala blbnout s podtácky, ale zmákla jsem jich nějakých dvacet :-D
Pak jsme se stavily ještě v mekáči, některým asi bylo málo blbě a tak do sebe naládovaly tři cheesburgery a šup dolů do metra.. Tam ale auva, čekalo nás nemilé překvapení, fekální den Kiny pokračoval.. No prostě revizoři a šup, 700,- v … Což o to, to ještě nebylo vše, Kiny se svezla až k nám, ještě jsme jí trochu zapózovaly :-D
Doprovodily jsme jí na autobus a rozloučily se.. No ale to ještě nebylo vše, ty SMS, co nám pak chodily :-D Tak jsem potkala ty samé revizory.. Další stovka, nešla jsem po přechodu.. Šlápla jsem do a uklouzla na tom :-D Kiny se prostě ten den dařilo..
Doma jsme opět zkoukly všechna oblíbená videa, od Země versus Oheň až po TMTN :-D Myslím, že málokdo zná ty hlášky tak dokonale jako my :-D No blázni no 0:-) A pak je tu ještě nová, že Kiny? ;-) Nemah, šebah, omne om :-D A umíte vyjmenovat všechny trpaslíky? :-P Nakonec jsme ale zase zalehly, já klasicky otravovala Miril, dokonce jsme se vsadily, kdo dřív usne, cha :-D Jako by nevěděla, jaký mám trénink :-D Samozřejmě že jsem vyhrála, ačkoliv se mi snažila po prvním probrání namluvit, že přece vůbec nespala :-D Ale nakonec jsme taky na chvíli usly.. No jaj, zase až kolem půl 4. :-D Jestli já tohle dospím..
Úterý 8.7.
A další den a další výlet, tentokrát hurá na Karlštejn.
Vyrazily jsme docela brzy v sestavě já, Kiny, Miril a Lutien. Srdcí a duší toho dne bylo bláznivé štěně Kiny, Jessie :-* To je prostě miláček a už se těším, až ji zase zmazlím. Je úžasná :-) A i pro ni toho bylo hodně nového, už z rána, když byla několikrát donucena jízdě na eskalátoru. Cesta vlakem a plavání. Ze Smíchova jsme dojely až na stanici Karlštějn a vydaly se k řece. Mně bylo jasné, jak to dopadne, prostě retrívři a voda :-D Zezačátku jsme jí házely klacíky, které vždycky hned připlavaly až k ní pod čumák, ale nakonec si našla sama ten svůj, který ovšem hned v zápětí rozkousala :-D Mohla jsem se potrhat smíchy, jak kousala do vody, což ji strašně moc bavilo, všichni jsme od ní byli mokří, ale bylo to úžasné. Nakonec plavala a užívala si to :-) Stejně jako my, nebo tedy já aspoň určitě.
Tak jsme poblbly a nakonec se vydaly k hradu. Po cestě jsme mlsně obhlížely stánky, zvlášť katany lákaly, i když bohužel žádná kvalita.. I když na boje taky došlo :-D
Po cestě jsem se vyfotila se sovou, ty já mám vážně moc ráda a tenhle výr, Róza, byl obzvlášť pěkný :-) Hrad se před námi pomalu vynořoval v celé své kráse a já musím říct, že je opravdu nádherný :-* Hotová pohádka, jenom ta česká vlajka na hradbách mi ten dojem tak trochu kazila.. Tak jsme došly až nahoru a mrkly do studniční věže, to je tedy sakra hloubka, to vám povím :-D Prošli jsme jen hradby, ty interiéry mě zas až tak nelákaly a holky už tam stejně byly, tak abychom tam nešly jen já a Lut.. Ale nejvíc z Katrlštejna se mi stejně líbil tenhle stromek 0:-) Jen škoda, že není celý.. A to bychom ani nebyly my, abychom nevytáhly poiky a.. Však víte :-D
Cestou dolů jsme se nadlábly, zkoupily, co se dalo, Kiny má odtamaď opravdu nádhernou katanu :-* Já zas pro změnu nějaký ten náramek 0:-) Přišly jsme na to, z čeho má fobii Jessie, z koní, chudák malá :-D
A nakonec jsme celé utahané po všech těch dnech dorazily k vlaku, Jessie jsem kolem vody musela doslova provléct, jak by tam zas ráda skočila.. A cesta domů a loučení :-( Musela jsem už jet.. Ale.. No, nějak jsem začala kombinovat a obvolávat, protože domů se mi vůbec nechtělo, no a dopadlo to tak, že jsem letěla na nádraží stornovat jízdenku a chystala jsem se k Jeanovi na filmovou noc. Miril už něco měla, takže se bohužel nemohla přidat..
Přišla jsem na posledních 20 minut Krev jako čokoláda.. Hmm, asi to byl pěkný film :-D A měly jsme tousty a popcorn, no úžasné, jen jsme se nějak rozkouskovaly, ani nevím proč.. Takže v obýváků nás zbylo asi jen 6.. No já z toho skoro nic neměla, kolikrát jsem usla a ráno jsem se nakonec pomalu vykradla, vzbudila všechny, co jsem vzbudit chtěla 0:-) a pádila na autobus.. Ještě spěšná snídaně s Miril v parku a pak už.. :-( Achjo, jak mně se nechtělo, ale prodloužený víkend skončil :-(
Mám vás strašně ráda, penťáci a příšerně mi chybíte, že jen nebydlím blíž..

Srazová (2. část)

15. července 2008 v 22:49 | Dreezy (Ave) |  Trocha ze mě samé
Sobota 5.7.
Na to, kolik jsem toho naspala, jsem se probudila docela brzo, nějakých 7.40, tedy spíš to první probuzení.. Doplazila jsem se Kiny s tím, jestli bychom neměli sakra vstávat? Téměř nadlidský úkolu ji probudit, hlazení nezabíralo, šťouchání taky ne a přitvrdit už jsem fakt nechtěla.. Ale nakonec se mi to nějak podařilo a prý jede autobus i ve dvanáct.. No tak dobře no, když jede, tak jede :-D A hupsky zpátky do pelechu.. V deset už jsem fakt nemohla spát a tak jsem si šla udělat snídani a pozorovala ostatní, jak se probouzí, ne že jsme ten autobus opět málem nestihli?
A tak jsme dorazili do Berouna. Program měl být takový, že se dopravíme na hrady Točník a Žebrák, ovšem v tu dobu už nám vůbec nic nejelo a i kdyby, už bychom nestihli ten program, co tam měl být.. Na zastávce jsme pokecali s příšernou babkou, zjistili jsme, že všichni pomřem na tamější infekce a bude :-D Jelikož nám tedy vážně nic nejelo, šli jsme zpátky na náměstí, kde jsme promýšleli další program..
A teď Srbsko nebo sv. Ján pod Skalou? No zvítězilo jednoznačne Srbsko, Jean zaletěl do infa na net najít si nejbližší kešky, my si mezitím skočili na oběd a šlo se.
Krajina Českého krasu je skutečně nádherná a neodolatelná. Jeden se nestačí vynadívat.. Okolní skály a lomy plné štol lákajících k prozkoumání. A kolikrát jsme si přitom s Martinkou vzpomněly na Hagena..
Hagen v štole čeká,
což mě trochu leká..
Srdcové eso na schodech,
ty víš, co to znamená,
není cesty zpět
a třesou se Ti kolena..
Tak z tohohle kousku taky snad jednou něco bude.. To mě napadlo až když jsme šli v neděli na Ameriku.. Ale o tom potom :-)
Zastavili jsme se u výběhu koní, to prostě nešlo odolat :-* dále kousek u řeky, kde vznikla klasická srazová fotka tak trochu v jiném podání :-D
A šlo se a šlo a bylo krásně a nikdo si nestěžoval, prostě úžasná penťácká banda.. Až jsme došli na Srbsko, tady jedna část zůstala v Hospodě u Berounky, zatímco my se vydali lovit kešku :-) A že to bylo sakra dobrodružné, koleje, vlaky tady jezdily co tři minuty, ale kdyby jezdily, oni se řítily nehoráznou rychlostí! I Jean řekl, že je to jedna z nejnebezpečnějších kešek vůbec. Naštěstí jsme ale podrbali s nádražáky a ti nám dali vědět vždy vhodnou chvíli k přeběhnutí :-) No a pak se hledalo, prudký kopec, díry ve skalách, naštěstí dovnitř nešlo moc vidět, protože když si představím, co všechno za havěť tam byla.. Ale našlo se :-) Myslím, že enke či Abramis, to už teď nevím, fotky z této akce bohužel nejsou ještě k dispozici, ale bylo to super :-)
Nakonec jsme se vrátili k ostatním, cestou ještě důkladně pomazlili štěně zlatého retrívra, málem už jsme ho brali s sebou :-D A nakonec jsme taky skončili v U Berounky.. Ale vařili dobře, to tedy ano :-)
Tak a je načase se zase vydat na cesty. Zde bylo několik možností, buď z Berouna k nám, nebo pěšky až na chatu, huráááá, šlo se pěšky :-D Jdem a jdem, já s Kiny klasicky vepředu a tu slyším: "Hele, Ave, kdy si naposledy viděla nějakou značku?" A sakra, mrknem dolů a tamta cesta vypadá mnohem víc turisticky :-D A zpátky.. Jo, tak tady už to je, jdem a jdem, sakra, kde je zas ta značka? Zase zpátky :-D A hele rozcestí, tak to už jsme ostatní nechtěli dál tahat, takže já doleva, Kiny doprava.. A značka nikde, ale Kiny taky nekřičí, tak se prodírám dál lesním podrostem, kde kdysi možná bývala cestička a ušla jsem tedy pěkný kus a pořád nic, v tom vlezu na pole.. Zamžourám a v dálce na sloupu vytoužená značka.. "MÁÁÁÁÁÁM JI!!!" volám, co se dá, ale pro jistotu se rozběhnu tím směrem, snad to nebyla fatamorgana, bych se ani nedivila, ale ostatní by mě zakousli.. Ano, je to vážně ona, uff.. Jen my vysvětlete, kdeže je ta turistická cesta? Jdem skrz slunečnice a obilí a nikde nic :-D Krapet to časem už zarostlo no..

Když jsme konečně došli k cestě, ještě dlouho jsme se zdrželi, Kiny myslela, že Velká Amerika by mohla být blízko a já ji tak chtěla vidět :-* Ale po marném stopování a neúspěchu v poli jsme se vydali dál. Cesta byla dlouhá, opět bez značek, no prostě klasika, v jednu chvíli uprostřed pole židle! No nádhera :-D Kiny si konečně mohla splnit úkol k fotografům.. Párkrát jsme se ještě pozastavili nad rozporuplným značením a váhali, kterým směrem vlastně jít, až jsme narazili na opravdovou kuriozitu.. Člověk by neřekl, že po dvou kilometrech bez značky narazí na strom, na kterém jich je hned pět :-D
Ale aspoň jsme věděli, že jdeme dobře :-) Problém byl spíš v tom, že se pomalu začalo stmívat a nikdo neměl baterku. A zrovna jsme narazili na tak úžasnou lesní trasu, takový menší výšlap, já, Naira, Marilie a enke jsme nasadili ostré tempo stylem zastavíš, pojdeš :-D Občas jsme ale na ostatní museli přeci jen počkat, to jsem je pak chudáky hnala hned dál, chvilka pauza, to ano, ale oni by se mohli rozsedět a po celém tom dni tohle nebyla ta pravá chvíle.. Ale že mi to pérování šlo 0:-) Co chvíli jsme procházeli kolem lákavých značení, jakže daleko je ten Karlštejn, který mě taky velice lákal, ale nechala jsem si ho až na další dny.. Narazili jsme na starý důl a pak úžasné osvežení u lesní studánky :-*
Následující skoro rovina nás taky potěšila, šlo se krajem lesa, kolem polí, s nádhernými výhledy do krajiny, srpek měsíce nám svítil na cestu. A narazili jsme na další kuriozitu, branka uprostřed ničeho :-D A dokonce zamčená :-D
Pomalu jsme se dostávali k prvnímu záchytnému bodu na cestě domů, Loděnice. Strašně škaredé město, vážně z něho šel na mě strach, ale dost možná to bylo tím, co vyprávěla Kiny.. Lepší chvíli si nemohla vybrat a ke všemu to byl příběh pravdivý a docela blízký.. Běchovický masakr, pokud to říkám správně.. Brrr.. Ještě dlouho po tom jsem měla husí kůži.. A tak jsme se nakonec v doprovodu světlušek dotrmáceli až na chatu.. Poslední kousek přes pole byl už jako nic, šílené sousedce jsme se totiž naštěstí vyhli.. A hurááá, chata :-D Bylo asi jedenáct večer a našlapáno jsme měli odhadem 25 kilometrů, není to moc, ale o to horší to bylo tím vedrem.. Docela jsem uvítala možnost zalézt si do vany a trochu se opláchnout..
Mezitím jsem předala Kiny mobil, aby zpracovala Miril, ať s námi další den vyrazí na Ameriku :-) Někteří byli tak zmožení, že padli, sotva přišli, zato my se vydali ještě k táboráku.. Na buřty jsem po včerejší noci neměla moc pomyšlení 0:-) Ale opekla jsem si aspoň housky :-) Trochu jsme s Kiny ostatní postrašily, tedy snad se nám to podařilo, vyprávěla hlavně Kiny a já jen pepřila :-D No a pak jsme nahodili zajímavé téma 0:-) Láska, sex, vztahy :-X K nečemu vážně nebylo co říct, vždyť jsme tam byly jen dvě dospělé a nehodlaly jsme kazit mládež pod patnáct :-D Ale témata jako první polibek, pravá láska, platonická láska a další, byla opravdu zajímavá a místy roztomilá :-* Ach, ty krásné vzpomínky..
Pak už si toho moc nepamatuju, jelikož se mi podařilo usnout Kiny v klíně :-D Drbání ve vlasech a únava dělá svoje :-) Místy jsem se ještě přidala se svými poznatky, ale nakonec jsme o půl 4. všichni zalezli do spacáků, kde jsme se k sobě tulili až do rána :-) Heh a někdo si i přivstal, aby je mohl vyfotit 0:-)

Srazová (1. část)

15. července 2008 v 22:46 | Dreezy (Ave) |  Trocha ze mě samé
Jo, debilní blog nebere tak dlouhé články a tak jsem to musela krapet rozdělit 0:-) A třeba i vám se to tam bude lépe číst..
Tak, konečně jsem na chvilku doma a odpočívám od všech těch srazů minulých dnů.. Co to plácám? Konečně? Kéž by to celé trvalo dýl. Teď, když mám za sebou blahodárnou sprchu a trochu toho spánkového osvěžení, hned bych zas někam vyrazila, možností je víc, ale kam se vydám, to se teprv uvidí :-) Moc poznámek jsem si nepsala, ale zkusím se vzpomenout, na co se dá :-D
Pátek 4.7.
Jelikož jsem se poučila z předchozích výjezdů (otázka zní, jak dlouho mi to vydrží :-D :-X ), zabaleno už jsem měla den předem. A po probdělé noci, kdy se mi míchaly nepěkné sny s bouřkou, jsem vyrazila do Prahy :-) Ještě na skok za povinnostmi, k doktorce, sakra, taková doba strávená v čekárně, ale vlak jsem nakonec stihla, i když docela těsně :-) Jupíí, ono jsou stále nějaké ty letní slevy pro mladé a to vyhrožovali, že LÉTO 26 zruší. Ve vlaku jsem vytáhla blok a něco málo si popsala (vložím později :-) ) a pak jsem se vrhla na svou oblíbenou činnost, totiž koukání z okna :-D Hudbu do uší, občas trochu toho spánku 0:-) To pak pět hodin uteče jako nic, cestování vlakem prostě miluju, pokud to ovšem není směrem domů..
Z Hlavního nádraží jsem se vydala rovnou na Zličín, kde už čekali Jean s Carin, Jean byl pro mě překvapením, vůbec jsem netušila, že taky pojede, ale rozhodně příjemným překvapením :-) Postupně dorazil i zbytek, tedy všichni až na enke, Martinku a Kiny. Na dotaz, kde je Kiny, zněla odpověď s Martinkou :-D A kde je Martinka? No přeci s Kiny :-D Takže vlastně nikdo nevěděl nic. Do odjezdu autobusu ještě nějaká ta chvilka zbývala a tak jsme si ještě zašli na zmrzlinu, někteří na točenou kofolu. A pak se začlo poprvé poikovat :-D Ano, i tento víkend se neobešel bez točení, taškáři jsou prostě všude :-)
Když jsme tak tak vystoupili z autobusu před chatovou osadou v Krahulově, zastávka na znamení a ačkoliv Angie vše svým vlčím zrakem pozorovala, málem jsme ji přejeli :-D Na chatě čekala Kiny s Martinkou, ha, záhada vyřešena :-D Martince se totiž podařilo pár stanic přejet a tak jí Kiny musela běžet vstříc :-D Usadili jsme se na verandu, bylo opravdu nádherně :-* Buřtguláš už se vařil, my se kochali výhledem a mezitím jsme byli seznámeni s řádem chaty. Hlavně neucpat septik, bacha na sousedku a její dvě výstražná znamení: 1) "Bude tam ticho?" 2) "Tak vypadnětě!" No a za třetí střelba :-D Ano, nikoho vážně nelákalo jít na tu stranu. Guláš byl skvělý, Jean nám vyprávěl o své práci, pohodička.
Poté se debata postupně přenesla na malý travnatý plácek za verandou. Kiny sice měla strach o náš balanc, ale my jsme to tam zvládli :-)
Ani nevím jak, ale dostali jsme se k našim fóbiím, takže každý, kdo se k nám přidal, musel přidat to svoje. Angie chtěla vraždit, když ji kdosi, mám dojem Lut, přirovnala k jejímu oblíbenému šnekovi. Ale když padl návrh, že se fóbie budou překonávat, Luti zatrnulo. Ano, asi nejoriginálnější fóbie, nebo panenská hrůza? :-D Prostě strach z přelétávajících holubů, co kdyby se náhodou některý poto.. Ehm, však víme, že Luti? ;-) Asi proto si to vybíjela na nevinném vinném porostu, který rostl pod zídkou, ale tak myslím, že si Kiny nestěžovala, kdo by taky ano při představě flašky lahodného moku :-* Další fajn fóbie byla z řas :-D Ale s hmyzem zase dál ode mě :-X
Konečně dorazila i enke, toulala se chudák po osadě a nevěděla kudy kam, ale našli jsme se :-) Koukám pořád tak na Nairu, říkám si, to je sakra podoba! A tak jsem byla pro smích, že jsem nevěděla, že jsou to vážně sestry :-D Ale to bylo ještě fajn, Martinka to zjistila až druhý den :-)
Pak se šlo na dřevo na táboráček plánovaný na další den a taky na zahřátí pro tento 0:-) Ale o tom ne všichni věděli, i když se to pak samozřejmě provalilo :-D V místním pidilesíku přišel vhod každý klacek. A ne jen na pálení :-D
Kiny, v marné snaze unavit nás, nás ještě protáhla po celé osadě a nakonec jsme skončili s poikami nad chatou.. Točil skutečně každý, tedy až na mistra fotografa, ne a ne ji nakazit :-/ I Jean točil, to bylo dokonalé :-D A samozřejmě jsme zase nalovili pár nových taškářů :-)
A drbalo se a drbalo a to jak nahoře nad chatou, tak dole na verandě, kde jsme se pustili do žížalek s čokoládou a míchali jedno s druhým :-)
A tak se pomalu setmělo, jeden by nevěřil, jak rychle ten večer utekl. Všichni jsme se sešli na verandě, vyprávěli jsme si strašidelné příběhy, já vzpomínala, jak jen to šlo na Foglarovy zážitky ze Simbova vyprávění, taky nás pak celý víkend provázelo rozsvěcování čaje :-D A hráli jsme i jiné, nekonečnou pohádku, škoda jen, že se nepořídil záznam.. To v jednom lese v nějaké šílené chaloupce, s vlky, rysem a bůh ví čím vším ještě :-D žili chlapeček s holčičkou.. A chtěli si snad někoho uvařit a pak tam byl skřítek a plno emoblech a taky metalových blech, dokonce i nadblech :-D No byl z toho pěkný krvák a nakonec stejně přišel Fred a všechno to zakázal :-D Taky jsme hráli na asociace, bylo zajímavé navést druhé na určité slovo a přesto se držet svého vlastního myšlenkového chodu, těžko to popsat, ale šlo to :-)
Asi bych měla zmínit, že jsem dostala ocenění vlčí smečky za její bránění na Petříně, boj mezi mnou a Abramis se uskutečnil o dva týdny dřív a je skutečně na co vzpomínat :-)
Nad lesem stoupala k nebi planeta, která byla taky námětem do diskuze, zářila tak jasně, vůbec, z terasy byl naprosto úžasný výhled na noční oblohu, daly se zahlédnout i mlhoviny.. Když se první ospalci rozhodli jít spát, propustili mě až po tom, co jsem povinně musela zhlédnout jejich žížalomexickou vlnu :-D, vytáhla jsem ven karimatku a dlouho jsem ležela a jen koukala unešená tou krásou.. A padaly i hvězdy :-* Bylo zkrátka nádherně. Ještě dlouho mi trvalo, než jsem dokázala opustit tohle místečko a vypravila jsem se za ostatními na verandu, kterou jsme na noc na všechny pády zavřeli.. V krbu vesele praskal oheň, vytáhly se klobásky naložené v pivu a začalo se opékat, což ovšem na terasu vytáhlo zpátky vnitřní obyvatele, kteří nám zabrali místa pro spaní.. Jo, v tu dobu jsme ještě netušili, v kolik že se půjde spát :-D Ani nevím, noc nám utekla taky velice rychle, klobásky byly vynikající, zpívalo se, pilo se :-X Za každou nepodařenou písničku kolečko, taktéž za tu vydařenou :-D Ale že nám to šlo :-) A Zlatý Jelzin, následně meruňková vodka, a vodka s vodou se šťávou, možná štěstí, že enke skopla a rozbila tu mou, no a pak ještě pivo :-X Z kterého už jsem taky tak tu půlku nenápadně cestou trousila :-X No ono toho vážně zas tak moc nebylo :-D Když se kolečkovalo :-) Nejvtipnější z nás byla enke, nám ostatním se pouze motal jazyk, ale v kombinaci s euforickou srazovou náladou by nám asi nikdo nevěřil, že jsme byly docela střízlivé 0:-) docela.. :-D Za svítání na střechu, ani té enke se mi to nepodařilo vymluvit, ale tak, stačí málo a hned je oheň na střeše, že? :-D Ale bylo krásně :-* Vím, že se opakuji, ale celý tento víkend byl prostě kouzelný, stejně jako to svítání..
Svítání noci, křídla palem dál větrem mávaj, rozpouští se tma vyšších mocí, netopýří spí, hadi vstávaj (tak tohle mi znělo celý víkend v hlavě, tak to dopadá, když chvíli před srazem poslouchám výběrovku Lucie 0:-) )
A tak nakonec jsme tedy zalehly.. Bylo půl sedmé ráno, tuším a vstávat se mělo v kolik? V 7.20? :-D Ach ano, byli jsme tak naivní :-D
A ještě malé perly dne, nebo spíš noci či rána :-)
Kiny: "Koukej na to, já mám normálně spálený rameno! Kterej blbec pořád přikládá?" *vezme polínko a hodí tam další*
Za chatou, Ave a Kiny.. Hele, ale nemáme se vůbec před kým ztrapnit, tak ztrapníme se před sebou? Jo, ztrapníme! Cvak, cvak :-D

Inspirace

3. července 2008 v 23:35 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Dneska, spíš než zápis kousku mého dne, taková úvaha.. Sama se divím, kam až jsem se dostala a to jsem chtěla napsat jen o jednom, o inspiraci a o mé múze..
Dneska se mě jedna kamarádka zeptala.. Když píšeš, co je Ti inspirací? A mezi tím vším shonem, co jsem měla s balením (konečně se učím balit si včas :-P ), jsem se musela zamyslet.. Má inspirace..
Jak jsem se vlastně ke psaní dostala? To kouzlo jsem objevila nejspíš až s mojí první hog školou.. Do té doby jako bych spala. Ano, kdysi jsem napsala dvě, tři dětské básničky, ale tím to také haslo.. A pak přišly jedny Vánoce a já se celkem nudila, tak jsem si řekla, co si něco takhle přečíst? Všichni čtou toho Harryho Pottera, co to takhle taky zkusit? Jak dlouho jsem vlastně nečetla.. Kdysi tak moc a co přišla povinná četba? Že by to bylo vážně tím a vše mi to tak otrávilo?
A tak jsem si od kamarádky půjčila první díl. Celkem mě to bavilo a matně jsem vzpomínala, že jsem k tomu viděla i film, konec jsem si ale nepamatovala a tak mě odhalení pravého zrádce opravdu překvapilo. Tak jsem si přečetla i druhý díl, no a proč vlastně ne i třetí? Ten mě vážně dostal tak, že jsem se nemohla dočkat, až se mi do ruky dostane další. Pětku jsem měla mírně zkaženou, někdo mi prokecl, kdože umře a tohle já fakt nemám ráda, to se pak celý díl čekám, kdyže ta chvíle přijde a zkrátka není to ono.. Harry Potter byl pro mě vážně stěžejní, i když dneska jsem si zamilovala jinou sérii.. Dal se číst znovu a znovu, dokonce jsem si začala kupovat jednotlivé díly domů a zakládala vlastní knihovničku.. Kdybych jen měla spočítat, kolikrát jsem jej četla. Hlavní ale bylo, že i já, stejně jako plno dalších lidí, jsem díky tomuto dílku byla přivedena zpátky na stopu čtení.. Mohla jsem v té době být tak ve třeťáku? No a už to začalo, návštěvy knihovny, hordy knih, co jsem tahala na zádech, no opět se ze mě stal hotový knihomol. Taky to tak trochu odnesl můj zrak, ale tak co.. U maturity pak jen nestačili zírat na mé seznamy přečtené literatury.. Ale pořád se nedostávám k věci..
Začala jsem tedy studovat na vysoké. Byla tam spousta volných hodin, dokonce celých odpolední, které jsem začala trávit na internetu v knihovně. Poprvé jsem objevila potterharry.net, díky němu i svůj první Hog.. Součástí samozřejmě byly soutěže, hodně na kreativitu a tak dál a mě to neskutečně bavilo.. Díky téhle škole jsem se dozvěděla o jiné, o Pentagramu. Server, do kterého jsem se zamilovala a který se stal v podstatě mým druhým domovem. Znovu jsem začala objevovat ten sladký svět snění a fantazie, ten, který už nikdy neopustím. Jak bych taky mohla? Je to prostě něco kouzelného.. A teď, když se kouknu o pár let zpět.. No vážně, jak jsem jen bez něj mohla žít? Ano, snílek jsem já byla vždycky, ale tento svět mi nabídl plno nových netušených možností.
Ale pořád se nedostávám k věci O:-) Jen jsem se zasnila, co bylo.. Na Pentagramu probíhalo také plno soutěží, například básničky na zadaná slovíčka. A mě to bavilo a jak. Zprvu jsem potřebovala nakopnout, ale pak mi inspirace otevřela vrátka a já vstoupila. Inspirace je vlastně všude kam se podívám.. V okamžicích, dojmech, pocitech, přírodě.. Jdu po ulici a tu mě napadne verš a k němu další a tak dál.. Jednou z mých největších múz je měsíc. Vždycky tak hypnotický, když jej vidím, musím se pousmát a tiše s ním vedu rozhovory. Naprosto jasná kombinace je měsíc, jízda autobusem a hudba v uších, ani nevím jak a už mi ruka jede po papíře.. A pak, neposledně.. Ale to už vám musí být jasné z mých posledních básní, kdo by to byl řekl, že jeden člověk dokáže být tak inspirativní, má nová múza.
Dneska se mě jedna kamarádka zeptala.. Když píšeš, co je Ti inspirací? A já jí řekla jen zlomek z toho, asi sama nevím.. Ale co vím, že inspirace je všude kolem nás, jen ji zachytit..

Snové ráno

2. července 2008 v 21:35 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Měl to být den plný vyřizování. Potřebovala si dojít na pojišťovnu, k notáři a bůhví kam ještě.. Jasně, takže budík v osm? To by mělo být tak ideální..
Jemná klaviatura z Amélie prořízla ticho rána přesně v 5:47.. No to snad není možný, že já to včera zapomněla zrušit.. Neochotně vylezla z postele a se zavřenýma očima došla vykonat obvyklé ranní záležitosti. V koupelně narazila na mamku, která se chystala do práce.. "Jo jo.." odpověděla na položenou otázku, i když vlastně vůbec netušila na jakou :-X Kdopak takhle po ránu taky vnímá?
Doplazila se zpět do postele a tam sebou úlevně plácla, zdál se jí předtím tak krásný sen, tak zkusí navázat.. V mžiku se opět ponořila do kouzelného spánku a ano, dokonce se jí zdálo o něčem podobném, hlavně, že tam byl on.. Takové sny prostě milovala..
Opět ta hudba, osm hodin, ale tak teď už by vážně měla vstávat.. Ale tak, co to dělá? Vypíná budíček a se spokojeným úsměvem se otočí na druhou stranu, kde se opět vnoří do říše snů. Však znáte to heslo, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří.. No dobrá, v tomhle případě tedy na zítřek, ale ono to vážně až zas tak nespěchá..
Deset hodin, probudila se, tentokrát sama.. Ha, včera mi nejel blog, tak mrknu, jestli už dneska budu moct něco vložit.. Líně si vytáhne notebook na postel, otevře jej, aby v zápětí zjistila, než všechno najelo, že se jí opět zdál tak krásný sen, snaží se ho zachytit, zavře oči.. Probere se, notebook stále vedle ní, ale grrr a položí jej zpátky na zem.. Tak kde jsem to skončila?
Když se už konečně definitivně probere, je skoro čas oběda.. Sice je celé dopoledne pryč, kolik toho jen mohla stihnout, ale jí to vůbec nevadí.. Sny, ach, ty sladké podivné sny..
Jen při pomyšlení na zítřejší den, a že se jí toho nastřádalo, se trochu zastydí. Hlavně, aby se mi nezdály znovu takové sny, nebo alespoň ne před probuzením, jinak zase nic neudělám.. I když.. Pro tohle potěšení kus rána ráda obětuju O:-)

Ohnivácký deník

2. července 2008 v 20:29 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Tentokrát s menším zpožděním, ale blog mě už od včerejška nějak zlobil..
Den plný maličkostí, vlastně nic nezvládla, ale na druhou stranu toho bylo tolik. Úřad, pošta, letáky, návštěva psího salonu, opět letáky, hurá na poštu a ani se nenadála a byl večer. Byl první večer, nee, takhle to přeci nebylo.. Ale co, Máj už máme za sebou, teď to chce něco na jinou notu.
Tak co teď? Leží na posteli a přemýšlí.. Hůl, ano, ta už by chtěla konečně dodělat.. Zápisky? Ani ne, na to není ta správná nálada. Tak třeba nějakou básničku, taky ne, na to zase není ten správný klid, i když toho má zase tolik v hlavě.. No snad zítra.. Napsat dopisy? Jo, to by taky měla.. Taky by ještě mohla jít ven zatočit si s poikami. Číst Draculu? Vždyť už mi chybí jen kousínek. Ale ne.. A-a-aaano, no už vím. Kvízy, je přeci začátek měsíce a zkazit zemáčkům hattrick, heh, jo, hurá na kvízy :-D
No tak to se povedlo, náhodné kvízy, to je prostě masakr, třeba hned ten první, Harry Potter ve finštině! No to snad nemyslí vážně? Je fakt, že jsem se finsky kdysi učila, prostě mě Finsko celkově uchvátilo, od šikovných florbalistů po ten kraj, a vlastně stále se tam toužím velmi podívat, ale taky jsem skončila vždycky u barev, což znamená nějaká ta třetí kapitola.. Pamatuji si tak Puhun vähan suomea, pak nějaké to moi, Aurinko, Mali a tak dál, ale co je mi to teď platné? No tak nic, jdeme na tip, ha, tak 40%? No to není tak špatné.. Další a další kvízy, nevím, neznám, ha, kde mám slovník? Neznám, konečně, a nejlepší kamarád Harryho Pottera je.. Necháte se podat, co? :-P Zatracený systém kvízů, tak ještě jeden a pro dnešek fakt končím.. A heleme se, Ohnivácký deník, no není možná :-D Tak první otázka je jasná, kdo nakopl kupida na Valentýn? 0:-) No jen zkuste hádat :-D Dala jsem své postavě vážně osobitost, ne že bych ten svátek musela, ale to jak ho nesnáším, to jsem sakra připepřila, no jo, když Shadow mě tak krásně nakopla, takový záblesk inspirace.. Ale dál? Kdo utíkal ze Strašidelného lesa.. No jo, když my tam byli tolikrát.. Nevíš? Tak šup na samožer..
A páni, tak tady jsem se dneska sakra sekla. A vyloženě brečím smíchy, ne, tohle se vážně nedá, já a hrát šachy? Shadow, ty tvé zápisky, z toho by jeden pad :-D Aver se pravděpodobně snažila pohledem donutit oheň téct... A vůbec, věčně na někoho házím výhrůžné pohledy, hypnotizuji plameny, no schytla jsem tedy pěknou roli :-D Nebo tohle:
"Třeba to maj v rodině"
"Co dlouhověkost?"
"Ne, to věčný pruzení!"
Jo a to víte, co jsou to klídky? :-P No prostě budou dělat, že jsou v klidu, ale budou hlídkovat :-D
Ne, já vážně nemůžu, au, moje břicho, těch hlášek, no toho je. Ach, ten náš krásný Ohnivácký deník, k jakým dílům jsme se to až dostali, teď zkrátka neodolám a musím si to přečíst celé znova, osvěžit si paměť a pak? Hurá, pokračujem ve sjíždění Modré řeky :-D Jen je zvláštní, kolik z nás už se z Pentu vypařilo, jména, která už dnes na pozemcích nezahlédneme a je to škoda.. No a já? Já jdu pokračovat :-)