Přítel

18. června 2008 v 22:34 | Dreezy |  Básničky
Ne, nemá to nic společného s tím, co by se teď mohlo dít, spíš jen momentální nápad, možná i dojem z knihy.. Ačkoliv, kdyby.. Pro přátele cokoliv, ti jsou solí mého života a nerada je vidím smutné..
Zapomeň, že Tě nechám v té Tvé skořápce hnít,
i když vím, že vlastně jsem jen host.
Zapomeň, to bych nemohla duši, svědomí mít
a já cítím soucit a já cítím zlost.

Možná měla jsem to nechat být,
zůstat netečná, říci si dost.
Možná měla jsem dál svou cestou jít
a nemyslet na minulost.

Jenže já nemohla dál v klidu žít,
zahodit to jak starou kost,
Jenže já nemohla lhostejností se zpít
a zbořit, spálit tenhle most.

Vždyť můžem spolu zapomenout a snít,
zapomenout na tu bolest a starost.
Vždyť můžem spolu ten strach překonat a stít
a pak znovu cítit štěstí a radost.

Říkej si co chceš, ale já neodejdu, nejsi na to sám, příteli..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama