Na procházce..

30. června 2008 v 22:26 | Dreezy |  Trocha ze mě samé
Obyčejný den obyčejného Zázraku :-)
Zaklapla knihu a natáhla se pro notebook. Ještě třeba projet, co je nového.. A heleme se, kdo je připojen, napsala krátkou zprávu a zamířila na pent, do spolků, do žákopisu, nikde nic nového.. Co se taky divit, léto, prázdniny, všichni jsou pryč, už aby taky byla.. Znovu koukla na svou zprávu.. Aha, tak asi nic.. Připsala tedy ještě jeden krátký vzkaz a konečně vyrazila ven..
Dusno, bude pršet, to už je jasné, ale ne teď, ještě chvíli to počká, dobré načasování, usmála se pro sebe a povzbudila pesana, který se dnes na dlouhou procházku očividně necítil. Nebe bylo kalné, místy šedé, místy bílé, ale taky šedavě tmavě modré, hrozilo bouřkou. Naštěstí ale nebylo až tak nepříjemně teplo, aby se nedalo někam vyrazit. Po chvíli přemlouvání tedy i s pesanem, který měl už teď jazyk na vestě, vyrazila k lesu.
Vklouzla na známou pěšinku a nechala se vést pamětí, myšlenkami se už totiž toulala zcela jinde.. Překvapivě :-D Na křižovatce tzv.osmičky zamířila k blízké lavičce, lehla si na ni a jen tak koukala do větví, které se v slabém vánku kymácely a přes něž šla místy vidět šedavá obloha. Zorka se posadila k ní a asi jí bylo úplně jedno, proč jsou zrovna tu.. Kolem projelo kolo, pesan vystartoval a běžel tím směrem.. "Zorko, tak pojď ke mně, co prosím tě blázníš? Už chceš jít? No tak jo, já vím, zas zdržuju, co?" povídala si se psem, dělala to často, nic zvláštního, dřív to vypadalo i hůř :-D Vyrazili tedy dál, ona se nechala vést tím malým čumákem..
Na další pěšinku, lipový hájek, ano, tady našla i svou hůl, měla bych ji konečně dokončit, pokárala se zase. Došli až k cestě. "Kam mě to vedeš? Neříkej, že máš na to sílu" prohodila, když se podívala na mazlíka, který málem klopýtal nohama.. Nějakým Zázrakem ale dostal chuť jít dál.. Tak kolem zahrádek, ano, tady by se jí to líbilo, po levé straně les a dolů z kopce.. Ještě dál? No tak jo, zvolna kráčela přes louku k blízkým domkům, utrhla klas nějakého obilí a koukla se do nebe. Ten pohled byl fascinující, vzala proto do rukou mobil a snažila se to zachytit, leč marně.. Jak lze taky zachytit sílu okamžiku? Obilí ohýbané větrem, tmavá obloha, která jako by už už měla vybouchnout, dusno, které znásobuje všechny vůně, tedy ne jen ty :-D Sákryš, je tady snad někde kravinec nebo co? Došla až k cestě, hrála si s klasem, odloupávala zrnko po zrnku a vkládala je do úst.. Sladká chuť.. Jde a mává rukou, konec trávy švihá po zemi, plesk, plesk, nebo spíš škrábavý zvuk? Jak to jen popsat.. Héééj, ta malá potvůrka to vzala jako hru, tahá jí stéblo z ruky, vrrrr, začíná menší hra, no super, uprostřed cesty, ještě že tu zrovna moc nejezdí auta.. Škoda, že jsem nevzala vodu.. "Tak pojď hopi, na chvíli tě ponesu.." Kráčela zvolna dál, pozorovala novou kolonii baráčků, polovina ještě rozestavěných, některým chybí už jen maličkosti, je to tady pěkné.. "Tak šup na zem.. Radši půjdem, ať nakonec vážně nezmoknem.." Tak honem do lesa, jup, takové krásné zelenavé šero a zvláštní dusno a aj, toho hmyzu :-D Že jsem si toho předtím nevšimla :-D
Tak jednou pěšinkou, druhou, třetí a už jsem zas zpátky v civilizaci, achjo :-( Ale tak právě včas.. Háá a jsem doma..
A venku? Kap, kap.. A začlo pršet. A rozpoutala se bouře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wyrda Wyrda | Web | 30. června 2008 v 22:34 | Reagovat

Přesné naČASování ;)

Jinak jsi nám skvěle popsala tvoji procházku... Ze slohu by jsi měla jedničku :-D

2 Triss Triss | Web | 2. července 2008 v 15:06 | Reagovat

To tedy a za včasný návrat před deštěm ještě dvakrát podrtženou :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama