Upíří

20. dubna 2008 v 22:34 | Dreezy |  Povídky
Ulicí spěšně mířily dva stíny. Byla temná noc a obloha byla pokrytá těžkými černými mračny, které hrozily bouřkou. To dusno bylo cítit ve vzduchu a v dálce se už teď dal zahlédnout občasný záblesk. Právě jeden z těch silnějších osvětlil na chvíli tuto dvojici, které by si jinak nikdo ani nevšiml. A až na jednoho zablešeného kocoura z natrženým uchem, který v tu chvíli zděšeně vyvřískl a ráčil se rychle klidit z cesty, taky ne.
Muž kráčel s jistotou, ulice nebyla osvětlena, přesto jeho kroky značily, že přesně ví, kam jde.. Jeho společnice se na něj občas se zvědavým pohledem zadívala, ale neříkala nic, jen tiše následovala.
Zastavili se před krámkem, na první pohled obyčejným a dlouho zanedbávaným. Muž natáhl ruku a otevřel, přesto si byla žena jistá, že ještě před chvíli bylo zamčeno, vždyť to dávala tušit i závora zastrčená z druhé strany prosklených dveří. Zvuk zvonku prořízl ticho tak náhle a hlasitě, až žena nadskočila. Rychle vklouzla za svým společníkem dovnitř a zvědavě se rozhlížela kolem.
Dřevěné regály a police byly pokryté prachem, více času prohlédnout si tuto místnost neměla, muž jí pokynul hlavou, aby ho následovala. Za pultem totiž vedla malá chodbička do dalšího pokoje.
"Wow," hlesla omámeně.. Místnost byla nepopsatelně úžasná, stěny tvořené hrubě otesanými kamennými kvádry a velký krb, z kterého sálal oheň, zabíral celou jednu stěnu. Na zdech byly tapisérie a svícny, uprostřed místnosti pohovka s masivními zdobenými zlatými opěrkami a rudým polstrováním.
"No teda..", nemohla najít ta správná slova, ale z jejího užaslého výrazu musel pochopit uznání.
"Tak se posaď," navrhl.
"Jo, jasně" omámeně dopadla na jednu stranu pohovky, hbitě si vyzula boty a pak si vytáhla nahoru i nohy, které si přitáhla pod bradu. Očima stále těkala kolem dokola. Když ucítila, že si k ní přisedl on.
"Chtěl jsem říct, buď tu jako doma, ale vidím, že je to zbytečné" pobaveně pohlédl na její bosé nohy a usmál se.
Žena mu pohled oplatila, hlavou jí vířilo snad tisíc myšlenek, ale ty teď vytěsnila jedna jediná, její společník totiž sevřel její dlaně do svých..
"Je načase dodržet slib, vzpomínáš? Já nezapomínám.." koukal se jí do očí, až jí připadalo, že vidí na samotné dno její duše.
"Vím, Upírku" zakřenila se na něj "Chceš okusit mou sladkou krev?" rozpustile na něj vyplázla jazyk. Často takhle spolu žertovali, on, Upír a ona, Tisícletá..
"Myslím to vážně" nespouštěl z ní oči a už se tolik nesmál, jen se tak podivně usmíval.
Také se přestala smát.. "Víš, že si svou krev nechávám pro Tebe" nevydržela to a koutky jí opět zacukaly.
Naklonil se k ní blíž, cítila, jak se jí z něj motá hlava a letmým úsměvem ho povzbudila. Chvěla se teď po celém těle a zkousla si nervózně ret, přesto byla v jejích očích vidět odhodlanost. "Ano" A to jedno jediné slůvko jí už navždy změnilo život..
Muž se naklonil ještě blíž, naposled se jí zadíval do očí, načež mírně naklonil hlavu, aby se dostal snáz k jejímu odhalenému krku. I ho ta možnost častokrát napadla, ale on tušil spíš, jaké důsledky to bude mít. Zato ona, budoucí tisícletá, žila v sladkém nevědomí. Se zavřenýma očima očekávala teď již nevyhnutelné..
Po krku se jí rozlilo příjemné teplo, které se postupně šířilo do celého těla.. Cítila se jako opilá, směsice euforie, štěstí a ano, i zmatku. Pomalu se jí zakalovalo vědomí a najednou..
Když se probrala, zjistila, že je v jeho náručí. Usmála se na něj, ale v zápětí se zarazila. Z úst mu odkapávala tekutina temně rudé barvy. Dočista zmateně zamířily její oči ke stolku, ne, víno přeci neměli! Ale to přece.. "Upír" hlesla tiše.
Muž se usmál a se zájmem sledoval narůstající pochopení v její tváři..
Ona mu úsměv opětovala a zamyšleně se přejela prstem po svých špičácích, ano, a proč vlastně ne? Tohle by se jí vážně mohlo zamlouvat..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Triss Triss | Web | 20. dubna 2008 v 23:07 | Reagovat

Ojkdy Ave, skoro jsem zapomněla, jak dokonalé jsou tvé "slohovější útvary" :-D Sice přiznávám pobavilo mě slovo rustikální, ale nestačím zírat..popisy jsou živé a když naprosto ignoruju občasný překlep, člověk má hned pocit, že je skoro v ději. A to je hlavní no ne? :-)

Jen tak dál...i když asi smutně musít "zavrčet" že pro vlkodlaka se tam toho moc nenajde :-P

Ale jinak paárda....vážně moc... (máš můj obdiv :-P opět).

Ave TY! :-)

2 Dreezy Dreezy | 20. dubna 2008 v 23:13 | Reagovat

Děkuji moc :) A to rustikální O:) Nevím, co mě napadlo, jdu to opravit :D

3 Wyrda Wyrda | Web | 21. dubna 2008 v 19:41 | Reagovat

Zízrak se pustil do povídek :-D jéé... a jinak já jsem si nostalgicky zavzpomínala na mou milovanou upíří knížku, Modrá krev... ano a jak řekla Triss, super popisy a velice zajímavé...

4 Averan Averan | 21. dubna 2008 v 21:46 | Reagovat

Modrá krev? Hmm, neznám, asi si vypůjčím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama