Duben 2008

Špatný den

28. dubna 2008 v 0:04 Básničky
Adrenalin? Ten byl pro mě vším,
teď ze mě bude možná jen stín..
Že já se k téhle rvačce vůbec přidal,
pak kámen, bolest a já tak dlouho padal..
Ještě žiju, ještě dýchám,
ještě piju, ještě kýchám..
Ještě cítím, ještě vidím,
ještě slyším, ještě….
Žiju tak tak, dýchám jen stěží,
piju vlastní krev a vidím ji na bílých zdech..
A mé sr..dce..je..ště..bě…..žíííííííí______

Ostravský sraz

26. dubna 2008 v 22:49 | Dreezy |  Básničky
Taková menší šílenost, dotyční pochopí :D
Ostravské srazy, ty nemaj chybu,
za sklem se čučíme na pruhovanou rybu :D
Hele, emo Nemo, má ryba deprese?
Ne, tahle má víc proužků, ta deprese nesnese :D

Na začátku jen nudná zvířata, copak šílí?
Siku na obojku na sídlišti neuvidíš! Petty kvílí..
Největší úspěch pak mají červenky,
že my si vůbec kupovali vstupenky :D

Papírky a čokoláda úspěch zaručí,
Thierry málem skončí ve lvím náručí :D
Pojď, Fanoušku! Kam? Zmateně kouká Neffy..
Pro naše bránice jsou tohle trefy :D

Leopard krásně prská,
Amy chce koblížky,
pak stočí se debata
na filmy i na knížky..

Hele, velbloudi! Neffy: A proč jsme zrovna tady?
Radši se kouknem do louže na šnečí vnady :D
A nakreslíte nám prosím ovečku?
To teda byla zase hra, holečku :D

I´am Ian, a hned má parohy!
Petty se s milenci nekryje za rohy :D
Ave, kde máš boty? A sakra, zakleje,
příště Ti už asi těžko někdo naleje :D

Hlavami dým se nám kouří,
venku třeba ať si klidně bouří..
(i když bylo nádherně O:) )
Nám je spolu totiž krásně,
o tom tady píšu básně :P

Pentabláznů ostravských je nás pár,
a co příště třeba takhle bál?
Lanové centrum? No a proč ne,
jen jsem zvědavá, jak tohle zas dopadne:D

CHRAMST

25. dubna 2008 v 21:06 | Dreezy |  Básničky
Kous a hryz, hryz a kous,
co je moc, to je moc.
Kous a hryz, hryz a kous,
hryže mě to celou noc.

Hryže mě to celý den,
hryz a kous, kous a hryz,
co to je, chci vědět jen!
Hryz a kous, kous a hryz.

Žere mě to o to víc,
hryz.. Au! Hryz.. AU!
Že o tom vlastně nevím nic.
Hryz.. Au! Hryz.. AU!

Důvod mi nějak uniká,
kous.. Auau! Kous.. AUAU!
Chci zjistit toho viníka!
Kous.. Auau! Kous.. AUAU!

Neb hryzat mě to bude stále,
hryz, hryz, kous.. AU!
A já budu protivná i dále.
Hryz, hryz, kous.. AU!

CHRAMST

Tolik tváří

20. dubna 2008 v 23:29 | Dreezy |  Básničky
Kolik tváří vlastně máš?
Čím se pořád zabýváš?
Rudá barva Tvá mě bere asi nejvíce,
tolik je podob Tebe, měsíce.

Tvá oranžová mě rozněžňuje,
Tvá žlutá zase přitahuje,
Tvá bílá otázky vyvolává,
Tvá rudá inspiraci přivolává.

Tvá levá tvář má občas silnější zář,
to když se koutkem usmíváš,
Tvá pravá tvář má zase smutnější ráz,
to když na svět se zadíváš..

Když vidím srpek Tvůj,
musím se usmívat stůj co stůj,
rybář hvězdný se mi vybaví,
co přivolá nápady mi do hlavy.

Když je Tě občas jen půl,
nelámu hned nad Tebou hůl,
v té chvíli totiž se svou polovinou jsi,
tak krásně černou, copak asi povídáte si?

Když jak koláč jasně záříš,
úsměvy své na mě házíš,
když oblékneš černý šat,
chceš si svůj klid vychutnat.

A i když za mraky se občas ukryješ,
nebudu rušit, klidu ať si užiješ..
Vím, že tu pořád jsi.
Se mnou, s námi, na věčné časy.

Upíří

20. dubna 2008 v 22:34 | Dreezy |  Povídky
Ulicí spěšně mířily dva stíny. Byla temná noc a obloha byla pokrytá těžkými černými mračny, které hrozily bouřkou. To dusno bylo cítit ve vzduchu a v dálce se už teď dal zahlédnout občasný záblesk. Právě jeden z těch silnějších osvětlil na chvíli tuto dvojici, které by si jinak nikdo ani nevšiml. A až na jednoho zablešeného kocoura z natrženým uchem, který v tu chvíli zděšeně vyvřískl a ráčil se rychle klidit z cesty, taky ne.
Muž kráčel s jistotou, ulice nebyla osvětlena, přesto jeho kroky značily, že přesně ví, kam jde.. Jeho společnice se na něj občas se zvědavým pohledem zadívala, ale neříkala nic, jen tiše následovala.
Zastavili se před krámkem, na první pohled obyčejným a dlouho zanedbávaným. Muž natáhl ruku a otevřel, přesto si byla žena jistá, že ještě před chvíli bylo zamčeno, vždyť to dávala tušit i závora zastrčená z druhé strany prosklených dveří. Zvuk zvonku prořízl ticho tak náhle a hlasitě, až žena nadskočila. Rychle vklouzla za svým společníkem dovnitř a zvědavě se rozhlížela kolem.
Dřevěné regály a police byly pokryté prachem, více času prohlédnout si tuto místnost neměla, muž jí pokynul hlavou, aby ho následovala. Za pultem totiž vedla malá chodbička do dalšího pokoje.
"Wow," hlesla omámeně.. Místnost byla nepopsatelně úžasná, stěny tvořené hrubě otesanými kamennými kvádry a velký krb, z kterého sálal oheň, zabíral celou jednu stěnu. Na zdech byly tapisérie a svícny, uprostřed místnosti pohovka s masivními zdobenými zlatými opěrkami a rudým polstrováním.
"No teda..", nemohla najít ta správná slova, ale z jejího užaslého výrazu musel pochopit uznání.
"Tak se posaď," navrhl.
"Jo, jasně" omámeně dopadla na jednu stranu pohovky, hbitě si vyzula boty a pak si vytáhla nahoru i nohy, které si přitáhla pod bradu. Očima stále těkala kolem dokola. Když ucítila, že si k ní přisedl on.
"Chtěl jsem říct, buď tu jako doma, ale vidím, že je to zbytečné" pobaveně pohlédl na její bosé nohy a usmál se.
Žena mu pohled oplatila, hlavou jí vířilo snad tisíc myšlenek, ale ty teď vytěsnila jedna jediná, její společník totiž sevřel její dlaně do svých..
"Je načase dodržet slib, vzpomínáš? Já nezapomínám.." koukal se jí do očí, až jí připadalo, že vidí na samotné dno její duše.
"Vím, Upírku" zakřenila se na něj "Chceš okusit mou sladkou krev?" rozpustile na něj vyplázla jazyk. Často takhle spolu žertovali, on, Upír a ona, Tisícletá..
"Myslím to vážně" nespouštěl z ní oči a už se tolik nesmál, jen se tak podivně usmíval.
Také se přestala smát.. "Víš, že si svou krev nechávám pro Tebe" nevydržela to a koutky jí opět zacukaly.
Naklonil se k ní blíž, cítila, jak se jí z něj motá hlava a letmým úsměvem ho povzbudila. Chvěla se teď po celém těle a zkousla si nervózně ret, přesto byla v jejích očích vidět odhodlanost. "Ano" A to jedno jediné slůvko jí už navždy změnilo život..
Muž se naklonil ještě blíž, naposled se jí zadíval do očí, načež mírně naklonil hlavu, aby se dostal snáz k jejímu odhalenému krku. I ho ta možnost častokrát napadla, ale on tušil spíš, jaké důsledky to bude mít. Zato ona, budoucí tisícletá, žila v sladkém nevědomí. Se zavřenýma očima očekávala teď již nevyhnutelné..
Po krku se jí rozlilo příjemné teplo, které se postupně šířilo do celého těla.. Cítila se jako opilá, směsice euforie, štěstí a ano, i zmatku. Pomalu se jí zakalovalo vědomí a najednou..
Když se probrala, zjistila, že je v jeho náručí. Usmála se na něj, ale v zápětí se zarazila. Z úst mu odkapávala tekutina temně rudé barvy. Dočista zmateně zamířily její oči ke stolku, ne, víno přeci neměli! Ale to přece.. "Upír" hlesla tiše.
Muž se usmál a se zájmem sledoval narůstající pochopení v její tváři..
Ona mu úsměv opětovala a zamyšleně se přejela prstem po svých špičácích, ano, a proč vlastně ne? Tohle by se jí vážně mohlo zamlouvat..

Hříšné myšlenky

19. dubna 2008 v 22:42 | Dreezy |  Básničky
Ach, sladké snění,
noční i denní.

Je to jarem?
Hormony šílí,
představám nedají oddech ni chvíli.

Je to časem,
časem májovým,
který tiše klouže hájovím?

Je to vzduchem,
který vane,
přináší choutky nevídané?

Je to zemí,
která svádí
a slibuje věčné mládí?

Je to vodou,
která tělo laská,
tiše šeptá, co je to láska?

Je to ohněm,
který hoří,
ledy kolem sebe boří?

Ne, je to Tebou

Rybář a rybka

9. dubna 2008 v 22:40 | Dreezy |  Básničky
V hlavě mi to leží celičký den..
Byl to sen? Nebyl to sen?
A teď rychle jak z toho ven.
A chci vlastně ven? Ne, nechci ven..

Do sítě lapená rybka malá,
co sama chvíli na rybáře si hrála..
Jak je síť pevná, zůstat či utéct?
Vlastně jí nikdo nechce ublížit, upéct..

...

Dítě slunce, dítě ohně, kočka divoká,
divoká a zároveň tak plachá..

...

Mladá dívka s ohněm si hrála,
radost z očí přitom jí plála.
Není vlkem, ale šelmou zůstává,
co s kořistí si jen málokdy zahrává..

Oheň ji nepálí, ale přitahuje,
podivným způsobem smysly zakaluje..
Občas lovcem, občas obětí,
obrátí se role vzápětí?

...

Dítě slunce, dítě ohně, kočka divoká,
divoká a zároveň tak plachá..

Hra s OhŇem

9. dubna 2008 v 22:36 | Dreezy |  Básničky
Kamarád či něco víc?
KAMARÁD! Mezi námi nemůže být nic!

Kamarád, tolik toho společného máme,
kamarád, vlastně se jen chvíli známe..
Kamarád, jehož básně mi berou dech,
kamarád, jež občas provází mě v snech..

Kamarád, mé srdce mu ale pomalu propadá,
KAMARÁD, tak co mě to sakra proboha napadá!
Kamarád, je zadaný, to přece vím!
Kamarád, a dokonce znám se s tou, s kým!

Kamarád, kéž v břiše křídla motýlí,
kamarád, mé pochybnosti rozptýlí..
Kamarád, ale protože jinou má vážne rád,
ZŮSTANE NAVŽDY JEN KAMARÁD!!!
(který tuto báseň nesmí znát..)

Smutek

7. dubna 2008 v 17:53 | Dreezy |  Básničky
Blíží se opět ten pocit tíživý,
ten, který není vůbec líbivý..
Hrdlo se svírá, nemůžu dýchat,
u srdce začíná bolestně píchat..

Prostě smutek, strašný žal,
ten pocit štěstí hluboko zahrabal..
Z očí mi teď kanou slzy,
kéž mě ten pocit přejde brzy..

Ale proč? Kde se ve mně pořád bere?
Štěstí se na povrch jen obtížně dere..
Docela tuším, co zatím je,
najít druhou polovičku, to je má naděje..

Poslední dobou mi chybí čím dál víc,
někdo, komu bych mohla cokoli říct..
Ke komu se přitulit, se vším se svěřit,
někdo, komu bych mohla naprosto věřit..

Kde jsi?

Vytočená

6. dubna 2008 v 14:09 | Dreezy |  Básničky
Ehm, psáno ve dvě ráno, v polospánku, v dosti naštvaném stavu, asi během tří minut :D Podle toho to i nejspíš vypadá O:-)
Stalo se vám někdy, že vás kniha vytočila?
Vaše ideály tak dočista rozdrtila?
Naštvaní pak jdete ve dvě ráno spát,
snad nebudou se vám noční můry zdát!

Jak je to možné?Autorka je stejná..
A dobrých knížek napsala už hejna!
Přesto je tu tentokrát malý zádrhel,
který mé mínění dočista rozházel..

Jsem asi magor, že knihy tak prožívám,
já jen prostě žasnu, jakých dílů se to dožívám..

A nesmějte se mi :P
Podpis: Magor