Listopad 2007

Vánoce

25. listopadu 2007 v 21:02 | Dreezy |  Básničky
A další ukázka mé hoooodně rané tvorby :D (cca mých 10 let)
Vánoce už jsou tu,
jenom večeři zbývá sníst.
Kapra a hodně salátu
a o dárcích si zatím budem snít.
Večeři už jsme snědli
a čekáme, co bude dál.
Zvoneček už zazvonil
a my už běžíme tam.
Kam?
No přece do obýváku.
Tam.
A né běhat do lesoparku.
U stromečku budem si dárky rozbalovat,
Jé tatíčku, budem si s dárky hrát.
Já mám jednu panenku
a můj bratr auta.
Já mám přece barbínu
a já angličáka.

Casper

25. listopadu 2007 v 20:55 | Dreezy |  Básničky
Tak tady jsem vám přichystala něco pro zasmání.. Naši našli mé dvě básničky, které jsem složila jao desetiletá :D Takže sranda, jen si počtěte, tady je jedna z nich :D

Casper, Casper,
hodný duch.
Lekl ses ho?
Buch, buch, buch.
Ale je to hodná duše,
to vám potvrdím,
pomáhá hlavně těm hodným,
ale né těm zlým.
Jednou večer smutně v pokoji seděl
a najednou slyšel ten hlas
A před ním krásný anděl stál a povídal:
Udělal jsi dobrou věc,
za to splním tvoje přání,
dneska večer jestli chceš,
do deseti budeš živý.

Přátelství (narozeninová pro Triss)

22. listopadu 2007 v 7:22 | Dreezy |  Básničky
Báseň vznikla zároveň na zadaná slova, která mi Breila osobně zadala.. A to: přátelství, boj, nesmrtelnost, tmavé zákoutí, předsudek, láska.. Využila jsem toho jako vhodného dárku k narozeninám ;) Ale dala mi zabrat :D
Přátelství si cením velice,
dalo by se říct, že nejvíce..
Vzniká ze silnější pohnutky,
nezná boj ani předsudky..
Věřím v jeho sílu, v jeho nesmrtelnost,
v přátelství až za hrob, lásku, věrnost..
Žádná tmavá zákoutí, lež a klam,
v přátelství už nikdy nejsi sám..
Na důkaz přátelství chci Ti dnes přát,
nějakou drobnůstku také Ti dát.
Životem procházej s úsměvem na tváři,
ať na co sáhneš, vždy se Ti podaří.
Ať se Ti vyplní Tvá tajná přání
a dobří přátelé vždycky jsou k mání :D

Snění

20. listopadu 2007 v 11:36 | Dreezy |  Básničky
Začala jsem vkládat rychleji, takže už jsme u mé aktuální tvorby.. Tohle vzniklo při usínání :)
Všude kolem měje tma,
ta je ale přátelská..
V téhle tmějá vždycky spím
a o různých věcech sním..
O plánech a nadějích,
o knihách a přátelích..
O tom co zítřek přinese,
co všechno ještěstane se..
Věčný snílek ve mnědřímá,
co realitu často nevnímá..
Kdy se ze snůprobudím?
A když jo, tak co pak s tím?
Bez světa snění byla bych prázdná,
fantazie je mi tak vzácná..
A tak znovu usínám,
svět kolem sebe nevnímám..
A s úsměvěm na tváři
šeptám svému polštáři
nové příběhy a tajemství,
třeba se splní, kdopak ví?

Les

19. listopadu 2007 v 17:59 | Dreezy |  Básničky
Jdu lesem, kráčím po pěšině..
Les voní, toužím po malině..
Jenže ouha, ono už podzim je,
tak snad zas, až příští sníh roztaje..

Les voní, hlava se točí,
připadám si jak na kolotoči,
kráčím dál a nasávám pachy,
v noci, já a klepat se strachy?

Les tak přátelský a plný života
a po půlnoci přichází sobota..
V korunách stromů vítr tiše zpívá si..
A já si užívám té chladné noční krásy..

U očního

19. listopadu 2007 v 17:57 | Dreezy |  Básničky
U očního sedím,
do očí mu hledím..
Koukni sem a koukni tam.
Všechno, co chce, udělám..

Snažím se číst, žádný vtip,
s brýlemi by to šlo líp..
Jeden řádek tak tak hádám,
nad dalším už dosti bádám..

Zase se Ti horší zrak,
napíšu Ti recept pak..
Cítím se trochu provinile,
on se na mě kouká mile..

No když já čtu vždy až do noci,
mně zkrátka není pomoci..

Autoškola :P

18. listopadu 2007 v 22:59 Básničky
Tohle vzniklo po mých prvních jízdách.. Celá rozklepaná jsem přišla domů a hodila do sebe sklenku vína a tohle z toho vzniklo ;)
Brzda, spojka, plyn..
Sakra! Co teď s tím?!
Připadám si jako pako,
jsem úplně mimo jako..

Neškubej s tím volantem!
Jezdíš s tím jak s trabantem!
Na ten chodník taky ne!
Kanálům se vyhněte!

Uff, to bylo těsně,
učitel sotva hlesne..
Málem to odnesla babka,
kutálí se všude jabka :D

A teď se odvez domů,
vyvaruj se stromů!

Tak a mám to za sebou,
oddechnu si úlevou..

Ale tohle není vše,
tak zas nashle za dva dny,
vy jen sotva hlesnete:
No tak to je bezvadný!!

Prostě pohoda

11. listopadu 2007 v 22:27
Tahle mě napadla, když jsem u příbuzných koukala z okna..
Domy, pole, lesy,
stojím si já kdesi,
kolem sebe koukám,
na špičkách se houpám..

Je to krásná vyhlídka,
sedím, bolí mě lýtka..
Přesto stále koukám
k polím, lesům, loukám..

Sedím a nic nevnímám,
pomalu a jistě usínám..

Najednou se posadím.
Co to vidím?! Asi dým..
Ne byl to jen sen
jako tehdy ten..

Obloha se do tmy propadá,
její krása však nezvadá.

Někdo na mě z houští kouká,
oči zdají se být zelené,
chvílemi zas sova houká
a já usnout znovu, ne a ne..

Je tady přece tak krásně,
cítím touhu psát básně..
Tužku a papír vytasím,
co si zabalit, to přece vím :)

Svítá a ráno se blíží,
mně je lehce, nic mě netíží..
Kolem dokola se rozhlédnu,
na tu krásu naposled pohlédnu..

Vykoupu se v ranní rose,
podrbu se na poštípaném nose..
A i když v noci je trochu zima,
tenhle výlet byl prostě prima :)

Svatba

10. listopadu 2007 v 15:24 | Dreezy |  Básničky
Básnička na zadaná slovíčka: had, vlk, hrnek, obraz, domýšlivost, vesmír, kopretina.. Musím přiznat, že narvat do textu takové slovíčka jako je hrnek, obraz a domýšlivost mi dalo pěkně zabrat :D
Pomalu kráčím po cestě,
pomalu ke své nevěstě.
Půlnoční kopretinu pro ni nesu,
pomalu kráčím k hrozivému lesu..

Nenávist, strach, ale také silný žár..
Jak rychle jsem k ní tím proklatým citem vzplál..
Ona je vlk a já jsem had,
já jsem jen maso a ona má hlad..

Celý vesmír ční se nad námi,
nebe je poseté jasnými hvězdami.
Měsíc nám posvítí při noci svatební,
snad to není to, co uvidím poslední..

Ten okamžik se s děsivou jistotou blíží
a hrozivé stíny nocí se plíží..
Osud můj se již brzy zpečetí,
zdali pak budu další obětí?!
Ach, kdo zlomí to strašné prokletí!

Obřadní stůl rouchem je pokrytý,
na něm leží nůž a hrnek rozbitý..
Ne! Není rozbitý, voda v něm je!
V ní zrcadlí se obraz mé poslední naděje..

Sebrat tak vůli,
alespoň půli..
Mít sílu jít
a ještě žít..

Třeba se zbytečně obávám,
chytrou hlavu přece mám.
Také jsem celkem pohledný,
ačkoliv sem tam nezbedný..
A třeba přeci právě já!
Ach, domýšlivost je věc zlá :´(

Odvážím se jí podívat do očí
a svět se se mnou příšerně zatočí..
Svázala mě svou strašlivou mocí,
výkřik se nese měsíční nocí..

Balada o trolovi

7. listopadu 2007 v 7:30 Básničky
Tak tahle vznikla na táboře v rámci úkolu dne, napsat historii balisty :)
Jednou jedna patrola
šla s balistou na trola.
Byl to trol pěkně zlý,
chamtivý, závistivý..

Ohrožoval vesnici
s velikánskou palicí,
byla hroty pobitá,
mnohá hlava rozbitá..
(včetně toho hobita ;) )

Patrola však zbabělá
šla na něho ze zdola.
Trol si silou pomohl
a všechny je přemohl.

Utíkali bezhlavě a zbaběle,
jako by jim hořelo u.. pat :D
Trol jen nechápavě stál,
balistu se země vzal.

Zakoukal se na hrot
a ten ho do oka bod´.
Od té doby byl trol slepý
a strašíval už jen děti :)