Září 2007

Půlnoční schůzka

30. září 2007 v 13:22 | Dreezy |  Básničky
Básnička na zadaná slovíčka: mlha, alfa, kolečko, petrolej

Naleju do lampy petrolej,
potichu opouštím svou kolej..
Do tmy se pomalu vykrádám,
proč vám to ale vykládám..
Zvláštní já schůzku v lese mám,
čeká tam na mě mladý pán,
A proč se takhle culíte?
Na co vy hnedka myslíte? ;)
Hvězdy my budeme sledovat,
možná i vtipy si vykládat.
A pak možná i něco víc,
nad námi jen hvězdy a měsíc..
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Třeba karty budem hrát,
na sebe se taky smát,
Alfa hvězdy třpytí se nad námi,
trochu nám stíní jen blízké kaštany.
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Občas spadne ňáká hvězda,
jestli mně se to jen nezdá..
Do očí mi něžně hledí,
a tak blízko ke mně sedí..
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Blíží se k nám zdálky mlha,
zvláštní a záhadná jak tato noc,
která se ale pomalu trhá..
Líbí se mi vážně moc..
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Pomalu se ke mně blíží..
Už je pozdě, pošeptá.
Oči se nám oboum klíží,
venku klesá teplota
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Směrem k hradu se tedy vydáme,
za ruce jemně se držíce..
Taky se mu potí dlaň,
podívám se tedy naň.
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Zamračeně se vpřed kouká,
snad nemá ze mě v hlavě brouka..
Ale hledí stále dál,
jako by tam někdo stál..
Školník si dělá své noční kolečko,
za strom mě rychle zatáhne..
Ó, jak se rozbuší mé malé srdíčko,
snad to není moc nápadné..
A co víc a co víc,
víc si nedovolím říct :X
Až k hradu mě pak doprovodí,
na tvář mě lehounce políbí..
Pot mě na zádech lehce studí,
tak zase zítra, znovu mi slíbí
Ještě se jednou otočím,
v dálce zahlédnu už jen stín,
V srdci krásný pocit mám,
s úsměvem na rtech usínám..
A co víc a co víc..

Galerie hrůz

28. září 2007 v 21:56 | Dreezy |  Básničky
Báseň na zadaná slovíčka: kubistické obrazce, přesýpací hodiny, svit, oběť
Kubistické obrazce, přesýpací hodiny,
co to dává za smysl? Aspoň jeden jediný..
Stojím v galérii hrůzy,
co by na to řekly můzy..
Pot mě celou oblívá,
A támhle! Plechovka od piva !
Tohle má být umění?!?
To myslíte vážně?!?
Takovéhle blbiny?!?
To je přece strašné!
Umění je slunce svit,
umění je ptačí zpěv,
takhle by to mělo být,
tohleto je na rakev..
Samé hrůzy, tady, támhle, je to zkrátka všude,
první oběť galerie ze mě nejspíš bude.

Nakopnout je! :D

26. září 2007 v 20:05 | Dreezy |  Básničky
Báseň na zadaná slovíčka: Wydra, Kraken, Zázrak, slunce, rybník, bratr, vražda..
Sedí takhle Wydra, Kraken na palouce u rybníka,
Vidí, slyší, kdo se žene, Zázrak tam má s nimi spicha.
Tyhle dvě jsou jako bratři,
zkrátka ony k sobě patří.
Co jedna řekne,
hned druhá doplní,
jedna se lekne
a druhá zkoprní. :D
Co že se dneska neškorpíte?
Zeptá se hned Averan..
Blázny ze sebe netropíte?
Co se děje? Povídám!
Udiveně na ni hledí,
A co že by se mělo dít?
Pohodlně se jim sedí,
kaktusák se jim chce pít..
Slunce přece krásně svítí,
všude roste mladé kvítí,
Tak co si tak pohov dát?
Averan se začne smát :D
Přisedne si tedy k nim,
Kam to hledí? Na ten stín?
Co to támhle z trávy trčí?
Jiskry ze špagátku frčí..
Zničeho nic něco práskne,
až Averan nadskočí.
Hned je jí to všechno jasné,
panenkama protočí..
Takže nic? A jste si jisté?
Takhle sbírat bylinky!
Vy jste ale.. vy jste.. vy jste!
Nakopat vám sedinky :D
Měly byste se fakt stydět
Zasloužila by z vás každá..!
Amanita vás tak vidět,
stane se tu dneska vražda..

U bazénu :D

16. září 2007 v 15:52 | Dreezy |  Básničky
Básen na zadaná slovíčka: bazén, rebarbora, chroust a slunce
Sedím si takhle u bazénu,
tvářím se dost kysele,
chroustám malou rebarboru,
kyselou jak tři… citróny :D

Slunce stoupá, děsně pálí,
v dálce vidím matně skály.
Do snu se pomalu propadám,
Co to ale je? "Madam, madam!"

Panický strach já z hmyzu mám,
brouka když vidím, hned utíkám..
A kdopak mi to po noze leze?
Chroust, co nezná svoje meze!

Kdo to mluvil, že by on?
Není tady ňáký shon?
Na zahradě plno lidí,
snad mě nikdo neuvidí.

Pomalu se zdekuju,
potichoučku, polehoučku..
Tak vám pěkně děkuju!
Co si ale stěžuju..

Na cizí zahradě teď jsem,
jen jsem se tak nachomítla,
šla jsem čistě za nosem,
voda láká, voda cáká..

A teď radši honem pryč,
nebo na mě vezmou bič :D

Po ránu ;)

15. září 2007 v 21:15 | Dreezy |  Básničky
Básnička na zadaná slovíčka: plamen, rádio, škola, žížala, ohěň, voda, země, vzduch
Ráno vstanu,
hrajou starý hit:
Chytila jsem na pasece žížalu,
no to je snad vtip :D
Musím zase do školy,
ó jak mě se nechce,
abych psala úkoly,
no to ale přece..!

Co to hlásá rádio?
Že se koná pohár?
To já ale přece vím,
oheň loni vyhrál.

Kdo by nás mohl ohrožovat?
Vzduch, voda či země?
Nechtějte mě rozesmát,
plamen jasně vede :)

Vyhraje i letos snad,
ten náš skvělý tým,
jéžiš, mám to ale hlad,
letím se hned nasnídat :D

Mourík

14. září 2007 v 14:18 | Dreezy |  Básničky
Mourík srst velmi hustou má,
ta v lektvarech se užívá,
Lišce se podobá,
i když se tak nechová.
Cítí-li se ohrožen,
pozor, kdo je přítomen.
zaútočit snadno může,
sedře z vás i kusy kůže.
V Evropě ho najdete,
tam, kde roste mourovník,
hlavně se ho nebojte,
pak se smí i pohladit.
Do skleníků občas zaleze si,
hledá tam pro sebe různé mlsy.
Bíložravec to totiž je,
co Pentagramus miluje.

Soví svět

12. září 2007 v 21:08 | Dreezy |  Básničky
Měkké peří, oči velké,
skvělý sluch, no tak hádejte.
Loví za soumraku a před úsvitem,
hmyz, myši i zajíce,
ráno letí za úkrytem,
kde si hoví velice.
Především dutiny obývají,
přes den ztěží vidět je,
z lesů houkáním se ozývají,
tak už víte? Určitě :)
Noční život, tichý let,
tak tohle je soví svět.

Bradavice

11. září 2007 v 21:39 | Dreezy |  Básničky
Tam v horách, v lesích stojí hrad,
kde mladí mágové učí se čarovat.
U temného jezera leží tam skryt,
mudlové o něm mohou jen snít.
Toť škola čar a kouzel jest
a nevede k ní mnoho cest.
A kdo by chtěl Bradavice spatřiti,
ten umět musí kouzliti.
Nakoukněm´do ní. Hle, velká síň!
V záři tisíců svic nikde žádný stín.
Vepředu na stoličce moudrý klobouk leží,
ptáte se mě, o co tady běží?
Prvňáčky stojící hned v první řadě,
chystá se totiž on zařadit právě.
Koukne jim do duše a hnedle pozná,
kolik se v kterém z nich ukrývá dobra.
Kdo má víc odvahy?
Z koho důvtip srší?
Možná u někoho sobectví též tuší.

Tyto pak zařadí do čtyř kolejí,
docela zvláštně ony se jmenují.
Do Nebelvíru odvážní a smělí patří,
v Havraspáru důvtip s chytrostí se bratří.
Zmijozel bere jen žáky čisté krve,
Mrzimor pro změnu velmi dobrácký je.
Nečeká je však snadných sedm roků,
vždyť dobrodružství, zlo číhají na každém kroku.
I bazilišek zde prý kdysi žil,
ale dík odvaze též zabit byl.
Teď magii zde budou studovat,
ve shodě, přátelství a lásce snad..